Studentská vědecká konference

Tato práce se zabývá studiem stability anexů. Termická stabilita testovaných anexů byla sledována při standardní koncentraci regeneračního činidla v závislosti na změně jejich celkových kapacit a změně distribuce velikosti částic ionexu. Experiment byl prováděn s 15 ml anexu v termostatech po dobu 7 dnů při teplotě 70 °C a 90 °C v roztoku NaOH o koncentraci 1 mol/l. Sledovanými ionexy byly silně bazické anexy typu I - Lewatit MonoPlus M 500 a Lewatit MonoPlus MP 800, silně bazický anex typu II - Lewatit MonoPlus M 600, a dále pak slabě bazický anex Lewatit MonoPlus MP 68. Výsledky ukazují, že při daných podmínkách byla snížena celková kapacita všech silně bazických anexů až o 35 %. U slabě bazického anexu došlo naopak ke zvýšení celkové kapacity až o 12 %.

Cílem práce bylo laboratorně připravit silně kyselé katexy a následně zjistit a porovnat jejich účinnost odstranit nikelnaté ionty z vodných roztoků, celkovou kapacitu a distribuci velikosti částic s komerčně používanými silně kyselými katexy. Z komerčně dostupných katexů byl použit monosferický makroporézní katex Lewatit MonoPlus SP112 v H⁺ formě a standardní gelový katex Lewatit S100 v H⁺ formě. K přípravě laboratorně připravených katexů byly použity neionogenní sorbenty Amberlite XAD - 2 a Amberlite XAD – 4, které byly sulfonovány koncentrovanou kyselinou sírovou při 90 °C po dobu 8, 16 a 24 hodin. Účinnost odstranění nikelnatých iontů byla sledována pomocí vsádkových pokusů po dobu 4 hodin, kdy byly průběžně odebírány vzorky upravovaného roztoku a měřena koncentrace nikelnatých iontů atomovou absorpční spektrometrií (AAS).

Dnes je recyklace velice aktuálním tématem, především recyklace polymerních materiálů, které jsou pro životní prostředí obrovskou zátěží. Firma STABILPLASTIK se tímto zabývá a z použitých polymerních materiálů vyrábí plastové palety. Ovšem polymerní materiály úpravou ztrácí své vlastnosti a mohou být nebezpečné pro životní prostředí. Cílem této práce je analýza polymerního odpadu, který se pak dál zpracovává na meziprodukt ve formě peletek. Tyto peletky jsou také předmětem analýzy a jsou dále přepracovány na konečný produkt. K analýze byla vypracována metoda ve, které se používá kombinace obrazové analýzy s vytříděním materiálů, gravimetrie a infračervená spektrometrie.

Tato práce se zabývá výrobou slabě kyselých katexů z modifikací celulózy. Vstupními surovinami je perlová celulóza. Výroba probíhá dvoustupňovou oxidací, kdy nejprve probíhá částečná oxidace hydroxylových skupin na aldehydové skupiny použitím NaIO₄ a poté oxidace vzniklých karbonylových skupin na karboxylové skupiny pomocí ClO₂ generovaného reakcí mezi NaClO₂ a kyselinou octovou. Podmínky v jednotlivých krocích oxidace se snažíme upravit tak, aby nedocházelo k destruktivní oxidaci a vzniklý celulózový katex byl stálý i v mírně alkalickém prostředí. U vzniklých katexů jsme stanovili celkovou kapacitu, kterou jsme srovnali s komerčními katexy.

Heterogenní svarové spoje jsou běžným konstrukčním řešením většiny energetických okruhů. Bohužel mohou být také velmi častým zdrojem provozních problémů, neboť v jejich případě dochází ke spojení dvou či více kovů s různou korozní odolností. U svarového spojení uhlíkové oceli s ocelí austenitickou, které je typické například pro sekundární okruh reaktorů VVER, však paradoxně může docházet k poškození částí vyrobených z austenitické oceli, tedy materiálu, který má výrazně lepší korozní odolnost, a to vlivem migrace nečistot z uhlíkové oceli (S, P, C) do oceli austenitické. Cílem tohoto projektu bylo využití elektrochemických metod pro testování korozního chování vzorků modelových svarových materiálů s různým obsahem Cr a Ni a dále u vzorků austenitické oceli s různou mírou znečištění (S, P, C).

V České republice ročně vzniká v jaderných elektrárnách okolo 80 tun vysoceaktivního odpadu. Dlouhodobě se hledá vhodné řešení pro nakládání s tímto palivem. V ČR, ale i jinde ve světě se preferuje dlouhodobé ukládání vyhořelého paliva, nejčastěji pak hlubinné ukládání. Samotné hlubinné úložiště se skládá z několika stupňů bariér: samotné palivové tablety UO2, kovový kontejner, bentonitový obal a hornina. Kovový kontejner je nejdůležitější část celého úložiště a je potřeba zvolit vhodný materiál. Na základě různého složení půd a podzemních vod, se uvažuje o použití materiálů uhlíková ocel, korozivzdorná ocel, měď, slitiny titanu, olovo, slitiny niklu a další.  Předkládaná práce se zabývá kandidátními kovovými materiály pro hlubinné ukládání vyhořelého jaderného paliva. Jednotlivé vzorky budou vystaveny simulovanému prostředí, které by mělo v hlubinném úložišti nastat. V rámci dlouhodobého měření se použijí tři metody: gravimetrie, metalografie a XPS. Cílem této práce je přiblížení dané problematiky, seznámení s měřící technikou, příprava vzorků a prostředí pro měření.