Studentská vědecká konference

Předmětem restaurátorského zásahu je vyšívaná taštička na dopisy z 80. let 20. století, původně patřící Marii Riegrové-Palacké. Taštička je obdélníkového tvaru s trojúhelníkovou patkou, tvoří ji dvě kapsy, je vyztužená kartonem a zdobená výšivkou s florálními motivy. V rámci restaurátorské práce byl proveden umělecko-historický průzkum, který měl přiblížit funkci taštičky a vazbu k majitelce, dále textilně technologický průzkum (identifikace vazeb a materiálů, střihová dokumentace, dokumentace poškození a rozbor ozdobných prvků) a následně samotný restaurátorský zásah. Zajímavým prvkem restaurátorského zásahu bylo konzervování kartonu. Karton byl čištěn pryžemi a fixován japonským papírem pod dohledem Ing. Lenky Bartlové v Národním archivu. Taštička byla čištěna za sucha odsáváním prachových částic a tupováním houbou Wallmaster a následně mokrou cestou, kdy byla stírána vlhčenými vatovými tyčinkami. Trhliny ve vrchním materiálu taštičky byly zafixovány pomocí skeletování na hedvábnou tkaninu dobarvenou do požadovaného odstínu. Na závěr restaurátorské práce byla pro taštičku zvolena adjustace ve formě krabičky s vyjímacím dnem. Restaurátorské práce probíhaly v restaurátorské dílně na Vyšší odborné škole textilních řemesel a Střední umělecké škole textilních řemesel v Praze.

Rukávce jsou majetkem VŠCHT Praha a byly restaurovány v akademickém roce 2016/2017 v rámci Semestrální práce V. Rukávce jsou spodní část lidového kroje, jedná se o krátkou košili s nabíranými dlouhými rukávy. Datovány byly do období 20. let 20. století jako část slováckého kroje z oblasti Dolňácka. Rukávce byly celkově zašedlé a zmačkané, lokálně se objevovaly hnědé a oranžové skvrny. Jeden kovový háček a očko byly zkorodované. Na několika místech byly povolené švy. Ve výšivce a v ploše tylu se vyskytovaly četné perforace. Nejprve byl demontován zkorodovaný háček a očko, které byly konzervovány samostatně. Rukávce byly běleny v lázni tetrahydridoboritanu draselného a poté čištěny mokrou cestou ve vodní lázni s přídavkem detergentu Syntapon L. Kovové zapínání bylo po konzervování znovu přišito na původní místo. Poté byly bavlněnými nitěmi přišity uvolněné švy, vrapování na obou rukávech, odpáraný tyl na zadním díle průkrčníku a uvolněné všití bočních klínů v pasové linii. Perforace v ploše tylu byly doplněny tylovým stehem jemnými bavlněnými nitěmi. Perforace na dírkové výšivce byly podloženy jemným bavlněným plátnem a skeletovány nití taženou z organzy. Pro adjustaci byla vytvořena vycpávka z neběleného bavlněného plátna a vatelínu, rukávce byly uloženy do krabice z kartonu Klug.

Dámská obuv ze sbírek Národního památkového ústavu byla restaurována v akademickém roce 2016/2017 pod odborným vedením paní restaurátorky Bc. Pavlíny Koubové, DiS. Domácí obuv je datována do období 2. poloviny 19. století až k počátku 20. století a je ušita ze široké řasené hedvábné stužky, která je na bocích zdobena vyšívanou hedvábnou a dracounovou aplikací. Restaurování obuvi spočívalo v čištění a následné skeletáži trhlin. Restaurátorská zpráva je doplněna o podrobnou fotodokumentaci jednotlivých zásahů a vypracovaný textilně-technologický a umělecko-historický průzkum. Na závěr byla obuv uložena v krabici z nekyselého kartonu a zároveň byly doporučeny podmínky pro vhodné uložení a expozici.  

Restaurování civilního vějíře s pouzdrem Emy Destinnové Vějíř s pouzdrem ze sbírek Národního muzea (Inv. č. H6D-5328) byl restaurován v rámci předmětu Semestrální práce III. pod odborným vedením restaurátorky s licencí a pedagogů z VŠCHT Praha – ÚCHTRP. Byl proveden důkladný průzkum obou předmětů. Restaurátorský zásah spočíval v čistění, lepení žebra skeletu a potahu pouzdra, podlepování v rámci zajištění ústřední části listu vějíře a vyhotovení vhodné adjustace. Výběr vyhovující technologie podlepování byl podmíněn dostatečným testováním adheziva (Klucel G, Mowilith DS 5/2, Tylose MH 6000, Beva Gel), nosného materiálu (textilie, japonský papír) a technologických postupů lepení. Demontáž listu (od skeletu) umožnila jeho vyčištění na stole se spodním odtahem pomocí 2% roztoku anionaktivního tenzidu. Díky zvolenému technologickému postupu nanášení „za mokra“, adhezivu (Klucel G 8 % roztok) a nosnému materiálu (japonský papír RK-00 Kouzo 3,5 g/m²) byl v největší možné míře zachován charakter tkaniny včetně skladů. Předmět byl adjustován v krabici z neutrální lepenky Klug s vnitřním, tvarově upraveným lůžkem z vrstveného pěnového PE.

Předmětem restaurování byly pohřební šaty z krypty kostela Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici z přelomu 17. a 18. století. Šaty byly čištěny mokrou cestou. Při restaurování byla použita kombinace konsolidace šitou skeletáží a podlepem - vzhledem k rozdílným výhodám obou postupů - k dosažení výsledku, který vyhovoval restaurovaného předmětu nejvíce.

Restaurování hedvábných střevíčků proběhlo v roce 2016 v rámci Semestrální práce III v restaurátorských dílnách VOŠTŘ, Praha 1. Jedná se o dámské lodičky s podpatkem světlezelené barvy datované do poslední třetiny 19. století. Na přední straně jsou zdobené mašlí, která je doplněna paličkovanou krajkou, na jedné z lodiček je dochována stuha na zavazování kolem kotníku. Střevíčky jsou zhotoveny z hedvábného atlasu a usně, která tvoří vnitřní část střevíčků, hrubší useň tvoří podrážky. Střevíčky byly  čištěny mechanicky pomocí štětců a houby Cleanmaster, lokálně byly čištěny destilovanou vodou. Poškozené boční strany střevíců byly podloženy obarvenou hedvábnou tkaninou a skeletovány, stejně tak vnější patové části. Dále byly vyrovnány krajky a byla demontována stuha sloužící k uvázání střevíce. Ta byla v místě poškození překryta hedvábnou krepelínou, skeletována a přichycena na původní místo. Z obarvené hedvábné stuhy byla vytvořena náhrada pro druhý střevíc. Dále byly krepelínou překryty poškozené okraje střevíčků, byla odstraněna stará inventární čísla a na závěr byl svrchní atlas lokálně konsolidován 2% roztokem Tylose MH 6000. Do špiček bot byly vytvořeny vycpávky a následně byly střevíčky uloženy do krabice z nekyselého kartonu Klug.