Studentská vědecká konference

Restaurování Síťky na vlasy V rámci předmětu Semestrální práce II byla v akademickém roce 2021/2022 restaurována síťka na vlasy z let 1735-1766 z hrobového nálezu v Bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, odkryté během archeologického průzkumu doktora Ivana Borkovského v 60. letech 20. století. Restaurování proběhlo v dílnách Pražského hradu. Nejprve byl proveden uměleckohistorický a textilně technologický průzkum předmětu. Poté bylo přistoupeno k samotnému restaurování předmětu. Předmět byl mechanicky očištěn pomocí štětečku a vysavače s regulovaným odtahem. Následovalo čištění mokrým způsobem na odsávacím stole a vyrovnání předmětu. Dále proběhla konsolidace předmětu technikou podlepování. Zkřehlé hnědé stuhy byly lepeny pomocí polyamidového adheziva Lascaux na netkanou polyesterovou textilii Hollytex, čímž došlo ke zpevnění síťky a k obnovení původního trojrozměrného tvaru. Dále byl šicími technikami konsolidován spodní okraj centrální ornamentální textilie. Po zásahu byl předmět adjustován do krabice z nekyselého kartónu KLUG s vhodnou vycpávkou z nebělené bavlny vyplněnou 100% polyesterovým vatelínem.  

Práca sa venuje testovaniu stability albumínovej fotografie voči hydrogélom, kde bola zvolená ako gélová matica xantánová guma. Je o nej k dispozícií veľa údajov z potravinárskeho priemyslu, v skúmaní použitia vodných gélov v kontexte ochrany kultúrneho dedičstva je ešte naďalej neprebádaná. Aplikácia gélov prebehla na novovytvorených modelových vzorkách, ale aj na historických albumínových vzorkách z referenčnej zbierky katedry reštaurovania VŠVU v Bratislave. Objektívne spracovanie dát prebiehalo pred a po aplikácií gélov na vzorky. Dôraz sa kládol na pozorovanie farebnej nemennosti, rozsahu krakeláže spojového materiálu, pozostatkov rezíduí z xantánových gélov na povrchu. Preto sme ako metódy použili obrazovú analýzu sprostredkovanú makrofotografiami z optického mikroskopu, ktoré boli spracované v počítačovom programe Fiji/ImageJ2, pozorovanie historických fotografií UV -svetlom. Taktiež kolorimetriu na objektívne spracovanie farebného vnemu a FTIR spektroskopiu pre identifikáciu hlavných zložiek povlakových materiálov, prípadných rezíduí. Nazbierané spracované dáta preukázali vysoký potenciál xantánových gélov, ktoré by v budúcnosti mohli slúžiť ako médium pre čistenie albumínových fotografií citlivých na vlhkosť a čistenie vodou.

Práce se zabývala restaurováním monstrance. V uměleckohistorickém průzkumu byl řešen historický vývoj monstrancí a technologie pozlacování. Pomocí nedestruktivních a destruktivních metod bylo určeno materiálové složení a technologie výroby předmětu. Na základě výsledků těchto metod byl vytvořen restaurátorský záměr. Restaurování předmětu se zaměřilo na odstranění korozních produktů, opravu mechanického poškození a výrobu chybějících částí. Na závěr byly vytvořeny doporučené podmínky pro uložení předmětu.  

Restaurování škapulíře abatyše Anny Scholastiky Baulerové z Hohenburku V rámci předmětu Semestrální práce II byl restaurován škapulíř z hrobové výbavy svatojiřské abatyše Anny Scholastiky Baulerové z Hohenburku pocházející z její krypty v Bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, odkryté během archeologického průzkumu doktora Ivana Borkovského v 60. letech 20. století. Restaurování proběhlo v dílnách Pražského hradu. Byl proveden uměleckohistorický a textilně technologický průzkum předmětu. Konzervování textilní části proběhlo vyčištěním kapsy škapulíře (mechanické čištění) a vypráním stuh škapulíře destilovanou vodou na odsávacím stole. Kovové devocionálie, které bylo možné ze škapulíře vyjmout, byly konzervovány samostatně. Byly čištěny mechanicky a následně byly lepeny a dotmeleny. Restaurátorský zásah na textilní části škapulíře zahrnoval vyrovnání předmětu a rekonstrukci uvolněné lemové výšivky na koncích stuh, která byla podložena na novou dobarvenou hedvábnou textilii zapošitou do vhodného tvaru. Po zásahu byl předmět adjustován do krabice z nekyselého kartónu KLUG s tvarovaným lůžkem z polyethylenové pěny překryté moltonem. Pro kovové devocionálie bylo zhotoveno vyndavací tvarované lůžko z polyethylenové pěny (bez textilního potahu) s melinexovým víkem.  

Předmětem této práce bylo restaurování a konzervování relikviáře z 18. století. Při průzkumu bylo zjištěno, že relikviář pravděpodobně sloužil jako uctívaný předmět v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Duchcově do doby, než byl kostel 9. května 1945 vypálen a poničen sovětskými vojsky. Relikviář byl vyroben z pozlacené a postříbřené mosazi. Vypálení kostela pravděpodobně vedlo k poničení zlacení a stříbření, jakožto i k tvorbě černé krusty sazí. Kombinace sazí a korozních produktů zaujímala většinu povrchu předmětu. Záměrem bylo relikviář uvést do podoby umožňující expoziční účely a zároveň dbát na zachování jeho umělecko-historické hodnoty. Saze a korozní produkty byly odstraněny kombinací chemického a mechanického čištění. Bylo také nutné co nejvíce omezit možnost budoucího korozního děje. Z toho důvodu byla provedena závěrečná konzervace akrylátovým lakem. V neposlední řadě byl stanoven ochranný režim památky.  

Restaurování škapulíře s křížkem Škapulíř nalezený při vykopávkách v Kostele Panny Marie Vítězné byl restaurován v rámci předmětu Semestrální práce II studijního programu konzervování – restaurování uměleckořemeslných děl z textilních materiálů. Práce byly prováděny v konzervátorských dílnách Správy Pražského hradu.  Součástí práce byl uměleckohistorický a textilně technologický průzkum. Škapulíř byl nejprve mechanicky očištěn štětci s hrubším vlasem a skalpelem. Uvolněné nečistoty byly odsáty přes síťku muzejním vysavačem s regulovatelným odtahem. Vzhledem k našitému křížku s kovovým krucifixem nebylo možné celý škapulíř čistit mokrou cestou, proto k mokrému čištění došlo pouze u stuhových závěsů. Dřevěný křížek s kovovým krucifixem byl čištěn suchou cestou. Korozní produkty byly snímány převážně skalpelem, tak aby nedošlo k porušení nití, kterými byl kříž přišit ke škapulíři. Trhliny na předmětu byly zajištěny záplatami z hedvábné krepelíny šitou skeletáží.  Velký důraz byl kladen na adjustaci škapulíře, která se skládá z krabice z kartonu s alkalickou rezervou KLUG a tvarovaným lůžkem z polyethylenové pěny.   

V rámci Semestrální práce II byl konzervován škapulíř a textilní fragment s mědirytem v Restaurátorských dílnách Správy Pražského hradu pod vedením Mgr. Pavlíny Koubové. Předměty byly nalezeny v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě během archeologického výzkumu od roku 1959, jedná se o součást pohřební výbavy z hrobu abatyše.Byl proveden uměleckohistorický a textilně-technologický průzkum, dále následovalo samotné konzervování předmětů. Škapulíř a fragment s mědirytem byly mechanicky čištěny pod mikroskopem pomocí pinzet a štětečků, poté vysávány přes síťku pomocí restaurátorského vysavače s regulovatelným odtahem. Podle výsledků zkoušky stálobarevnosti bylo rozhodnuto čistit předměty mokrou cestou v lázni s přídavkem Hostaponu T (c= 2 g/l) a jemným tupováním mořskou houbou. Následně byly předměty propláchnuty demineralizovanou vodou a ponořeny do 4% roztoku glycerinu. Konsolidace byla provedená kombinací šité opravy a podlepování polyamidovým práškem Lascaux 5350 (u fragmentu s mědirytem – celoplošné podlepování, u škapulíře – lokálně pomocí záplat). Pro konzervované předměty byly vyrobeny krabice z kartonu KLUG. Dno krabice bylo změkčeno Moltonem a bylo vytvořeno lůžko z polyethylenové pěny.

Predmetom mojej reštaurátorskej práce boli pletené rukavice Aloisie Terezie Widmanovej, objavené pri archeologických vykopávkach v bazilike sv. Jiří na Pražskom hrade. Odobrané textilné vzorky boli  analyzované pomocou optickej mikroskopie, kovové vzorky boli analyzované pomocou elektrónového rastrovacieho mikroskopu s EDS analyzátorom. Bolo zistené, že základná pletenina rukavíc je zhotovená z hodvábu a jej ornamentálny výplet z pozláteného strieborného dracúna s hodvábnou dušou. Čistenie rukavíc započalo suchým čistením pomocou pinziet, ďalej boli nečistoty odsaté pomocou múzejného vysávača s regulovateľným odsávaním cez sieťku. Následne boli rukavice vyprané v kúpeli s prídavkom Hostaponu T (2 g/l), ktorý bol odstránený násobným preplachovaním demineralizovanou vodou. Následne boli rukavice vložené do 4 % glycerínového kúpeľa, ktorý zmäkčil textíliu. Rukavice boli sušené voľne na vzduchu, vystužené melinexovou fóliou. Kovové výplety boli digitálne zakreslené, upravené a zakreslené do technického nákresu. Pre uloženie rukavíc bola vytvorená škatuľa z lepenky s alkalickou rezervou, na jej dne sa nachádzajú zarážky zabraňujúce posúvaniu rukavíc pri manipulácii. Ďalej bola pre rukavice zhotovená vypchávka z polyetylénovej peny potiahnutá polyetylénovou netkanou textíliou.