Studentská vědecká konference

Akantamébové keratitidy představují významného původce očních infekcí. Nedodržováním vhodných hygienických zásad při manipulaci s očními čočkami může dojít k jejich kontaminaci některým parazitem z rodu Acantamoeba sp. Tato práce se zabývá možností inaktivace izolátu akantaméby BM-18AK pomocí nízkoteplotního plazmatu. Z výsledků vyplývá, že expozicí cyst plazmatu dochází k jejich inaktivaci již za dobu 30 min, což by v budoucnu mohlo vést k vývoji zařízení pro dekontaminaci očních čoček in situ.  

Trematody (motolice) jsou paraziti s jedinečnými životními cykly, které zahrnují sexuální reprodukci u finálních hostitelů a asexuální reprodukci u intermediálních hostitelů. Mezi typické zástupce třídy Trematoda patří rod Schistosoma. V této práci jsou zkoumány inaktivační účinky nízkoteplotního plazmatu na cerkáriích rodu Schistosoma. Inaktivace vzorků cerkárií ve vodném prostředí je prováděna kladným a záporným korónovým výbojem a kometárním výbojem pro různou dobu expozice. Hodnocení účinnosti inaktivace je založeno na pozorování cerkárií pod lupou a hodnocením především jejich pohybu. Při experimentech byly měřeny také koncentrace látek, které vznikají během expozice (H₂O₂, NO3^-, NO₂^-), pH jakož i teplota vodného prostředí.  

Práce se zabývá testováním mikrobicidního účinku nízkoteplotního plazmatu generovaného střídavým korónovým výbojem z Teslova transformátoru v elektrodovém systému s třinácti hroty. Plazma bylo generováno v uzavřené komoře. Dekontaminační efekt byl testován na sporách plísně Penicillium spp. naočkovaných na povrchu živného média. Testování bylo provedeno na koloniích plísně v různém stádiu růstu a zároveň při různých sekvencích expozice (různá kumulace 10 až 40 min). Bylo zjištěno, že různé sekvence expozice mají vliv na růst kolonií v různých stádiích vývoje. Je možné také inhibovat narostlé kolonie, které se ale po přerušení expozičního cyklu mohou dále rozrůstat v závislosti na délce působení. Předpokládané využití by bylo možné v potravinářství, restaurování nebo lékařství.

Práce pojednává o možném využití mikrobicidních účinků nízkoteplotního  plazmatu na inaktivaci růstu plísní. Plazma je generováno korónovým  výbojem a je aplikováno na kolonie plísně v různém stádiu vývoje na  povrch agaru. Následně jsou plísně kultivovány po stanovenou dobu. Se  vzrůstajícím časem expozice, v řádu několika minut až několika desítek  minut, lze pozorovat výrazný úbytek jejich vitality. Nabyté poznatky  budou použity jako podklady pro optimalizaci stávajícího terapeutického  postupu experimentální léčby onychomykóz u pacientů. Tento typ  onemocnění je velmi běžný a současná léčba bývá neučinná nebo  kontraindikována.

Studium foto-indukovaných dějů na tenkých vrstvách polovodičových chemických senzorů poukazuje na možnost existence různých desorpčních mechanismů. Pro lepší pochopení této problematiky byl navrhnut experiment využívající odlišný přístup detekce a sice senzor na bázi křemenné krystalové mikrováhy – QCM. QCM senzory oproti vodivostním senzorům pracují na odlišném principu a poskytují odezvu ve formě změny rezonanční frekvence křemenného výbrusu, jež je přímo úměrná hmotnosti adsorbovaných molekul. Předložená práce se zabývá zlepšením detekčních vlastností QCM senzorů, užitím křemenných výbrusů kmitajících na frekvenci 10,8 MHz a zvětšením aktivního povrchu senzoru (zvýšení počtu sorpčních míst), aplikací nanostrukturovaných porézních materiálu na bázi černých kovů. V rámci práce byla vytvořena aparatura pro měření QCM senzorů s možností referenční kompenzace (teplotního driftu), četně obslužného programu sepsaného ve vývojovém prostředí NI LabVIEW. Na vyvinutém systému byly následně proměřeny a porovnány odezvy připravených senzorů s nanostrukturovanou vrstvou černého kovu. Pomocí analyzátoru Agilent 4294A byla naměřena a porovnána impedanční spektra QCM před a po depozici aktivní vrstvy a po expozici analytem.  

Hlavním cílem této práce je prozkoumat potenciál elektronové mikroskopie jako metody pro určování původu trichologického materiálu při forenzním vyšetřování. Jelikož z této metody získáváme primárně informaci o povrchové struktuře, je počet znaků důležitých při identifikaci do jisté míry omezen. Přesto se u všech druhů zvířat vyskytují topografické rozdíly, přispívající k taxonomickému zařazení živočicha. Pro tuto práci byl použit skenovací elektronový mikroskop MIRA3 od firmy TESCAN, který byl nastaven na detekci sekundárních elektronů, uvolněných po interakci se vzorkem při urychlovacím napětí 3 kV. Pod mikroskopem byl pozorován trichologický materiál běžných domácích a hospodářských zvířat, jako je kočka, pes, králík, kůň nebo prase. U každého vzorku jsme provedli měření šířky stvolu a porovnali tvar a vzdálenost šupin. Tyto parametry se lišily nejen v rámci druhů, ale i jednotlivých plemen.  

Data získávaná metodou energiově disperzní spektroskopie (EDS), zejména spektra a údaje o prvkovém složení, jsou zpravidla zpracovávána v softwaru dodávaném výrobcem přístroje (OEM software). Cílem tohoto OEM softwaru je dosáhnout maximální uživatelské přívětivosti a plně automatizovaného zpracování dat. Díky tomu může metodu EDS používat širší spektrum uživatelů, bez hlubších znalostí jejích fyzikálních principů. Ve většině případů je tento přístup dostatečný a získané výsledky vyhovující. Cenou za jednoduchost OEM softwaru je však zvýšená chybovost kvalitativního i kvantitativního určení prvkového složení komplexních vzorků, kterou však z důvodu nedostatečného popisu použitých algoritmů nelze snadno eliminovat. Cílem této práce je proto využít specializovaného softwaru NIST DTSA II, vyvinutého pro pokročilé uživatele metody EDS, kteří chtějí mít větší kontrolu nad zpracováním naměřených dat. Pomocí NIST DTSA II jsou simulována a zpracována EDS spektra a je provedena zevrubná kvalitativní i kvantitativní analýza iontově výměnných membrán, vyvíjených pro mikrofluidní systémy.

Příspěvek je zaměřen na syntézu a charakterizaci nanotrubek chemicky funkcionalizovaného vodivého polymeru polypyrrolu (PPy). Chemická funkcionalizace probíhá při polymerizaci PPy v přítomnosti kyseliny pyrrol-2-karboxylové a pyrrol-3-karboxylové. V závislosti na podmínkách syntézy a přítomnosti látek schopných tvořit šablony pro růst nanostruktur (např. methyloranž či bipyrrol)  jsou vytvářeny pravidelné struktury polymeru, jejichž vlastnosti, např. elektrická vodivost, relativní specifický povrch či odolnost vůči přirozenému stárnutí materiálu jsou výrazně vylepšené oproti jejich nestrukturovaným protějškům. Tyto nanostruktury jsou navíc vybaveny funkčními skupinami –COOH, které slouží jako kotva schopná tvořit s aminy peptidickou vazbu. Díky tomu je možné připevnit na povrch nanostruktur řadu biologicky aktivních látek, které vynikají specifickou reakcí s kapalnými i plynnými analyty. Takto funkcionalizované, elektricky vodivé nanotrubky jsou zajímavou platformou pro přípravu biosenzorů či mikrofluidních čipů a reaktorů.  

Rastúci záujem o polyiónové kvapaliny, ďalej iba (PIL) k senzorovým aplikáciám, sa odvíja od ich silných interakcií s niektorými analytmi. Značná jednoduchosť v prípade PIL, daná ľahkým výberom polymérnej alebo iónovej časti, vedie k značnej variabilite a z nej plynúcej širokej aplikovateľnosti. Práca sa zaoberá syntézou materiálov na báze tetrabutylfosfónium a tributyloktylfosfónium sulfopropylakrylátu: (i) čistý PIL, (ii) kompozit PIL + C₆₀ a (iii) kompozit PIL + C₇₀. Ako senzorové substráty boli použité sklá B270 o rozmeroch 10 x 10 mm² s párom naprášených zlatých elektród o hrúbke 200 nm a vzdialenosti 1 mm. Na takto pripravených jednoduchých senzoroch s nanesenou aktívnou vrstvou bola nameraná senzorová odozva plynných analytov. Merania boli uskutočnené pomocou metódy elektrochemickej impedančnej spektroskopie na potenciostate/galvanostate GAMRY Reference 600. Impedančná metóda prebiehala v rozsahu frekvencií 1 Hz až 1 MHz a výsledkom boli dáta vo forme Nyquistových diagramov. Nyquistové diagramy boli fitované pomocou Randlesovho ekvivalentného obvodu, z ktorého sme následne obdržali dáta postačujúce k výpočtu difúzneho koeficientu voľných iónov v prítomnosti rôznych plynných analytov. Difúzne koeficienty sa pohybovali v závislosti na type analytu v rozmedzí 1–3x10^-10 m² s.