Studentská vědecká konference

V roce 1982 byl Polabským muzeem Poděbrady prováděn archeologický výzkum v historickém jádru, na náměstí královského města Nymburka. Na parcele domu č. 15 byl objeven soubor skleněných fragmentů, podle nálezových okolností datován do 1. poloviny 14. století. Na souboru skel byly prováděny konzervátorské a restaurátorské zásahy, při kterých bylo zjištěno, že se jedná o fragmenty ze 7 identifikovatelných nádob. Na nádobách č. 2, 6, 7 byly provedeny v roce 1982 analýzy sklárnou Bohemia Poděbrady. Dominantní, nejvíce zachovalou nádobou byla číše č. 6 ze sodnovápenatého skla. Číše byla slepena a byla provedena kresebná rekonstrukce, včetně vytvoření podpůrného kříže z PMMA. Tato nádoba byla publikována a několikrát vystavována, od roku 1999 je vystavěna v expozici Polabského muzea. Předmětem této práce je provedení revizního průzkumu a restaurátorského zásahu. Nádoby byly očištěny od povrchových nečistot, konsolidantů a degradovaného lepidla. Při revizním vyhledávání se podařilo identifikovat další volné střepy a přiřadit je k nádobám. V rámci komplexního restaurátorského zásahu byl u číše č. 6 zhotoven nový podpůrný kříž.  Odebrané vzorky z nádob č. 1, 2, 6 a 7 byly studovány pomocí optické mikroskopie a pomocí SEM/EDS bylo zjištěno složení skel.  

Cílem práce bylo restaurování dvou keramických džbánů nalezených při archeologickým výzkumu v místě dnešního Salmovského paláce na Hradčanském náměstí. Velký džbán lze datovat do 17. století a malý džbán do 2. poloviny 16. -17. století. Byly provedeny následující průzkumy: stanovení parametrů střepové hmoty, měření barevnosti, optická stereomikroskopie a optická mikroskopie. V rámci analýz bylo rovněž stanoveno chemické (XRF) a mineralogické (XRD) složení střepových hmot a glazur. Na základě zhodnocení stability střepových hmot předmětů byl zvolen postup čištění a vhodná pojiva. Nádoby byly lepeny pomocí reversibilního adheziva a ztráty byly doplněny sádrou, která byla retušována za sucha a za mokra. Na závěr byly doplňky barevně retušovány (umělecké temperové barvy UMTON + HET latex vnitřní). Byly definovány podmínky uložení restaurovaných předmětů. Stav a postup restaurátorského zásahu byl zdokumentován fotodokumentací. Práce proběhla v rámci řešení NAKI II. č. DG18P02OVV028 „Technologie ošetření a identifikace degradačních procesů keramických nálezů z hradčanských paláců – Metody restaurování a konzervování pórovité i slinuté keramiky a porcelánu“.  

Předměty rekonzervátorského zásahu byly dvě kameninové nádoby z dílen Triebel – Muskau. Jedná se o holbu a džbán, jež byly zakoupeny Muzeem hlavního města Prahy v roce 1886 již v restaurovaném stavu. Vzhledem k historické hodnotě původního restaurátorského zásahu, bylo nynějším restaurátorským záměrem původní sádrové doplňky zachovat. Rekonzervátorský záměr zahrnoval rozlepení nádob na jednotlivé fragmenty a jejich očištění, odběr vzorků pro průzkum střepových hmot a glazur, dále slepení nádob reverzibilním adhezivem (Paraloid B – 72). Část původních doplňků, které byly ve špatném stavu, nahradit novými sádrovými doplňky, provést barevnou retuš a na závěr je fixovat a doporučit podmínky uložení. V obou střepových hmotách byly identifikovány především křemen, mullit a cristobalit. Bylo prokázáno použití dvou typů glazur, holba měla olovnatou glazuru, džbán sodno – vápenatou. K probarvení glazur byla použita iontová barviva (ionty Fe, Co a Mn). Po schválení záměru, proběhly veškeré rekonzervátorské zásahy v souladu s restaurátorskou etikou.

Restaurování poháru façon-de-Venice proběhlo v letním semestru 2018 v rámci zahraničního pobytu Erasmus v laboratoři partnerské univerzity NOVA v Lisabonu. Pohár pochází ze 16/17. století a byl součásti sbírky krále Ferdinanda II. Portugalského v paláci Necessidades. Momentálně patří do sbírky Národního muzea antického umění v Lisabonu. Restaurátorskému zásahu předcházela dokumentace předmětu, studium muzejních katalogů, techniky výroby, historického pozadí předmětu a předchozího restaurátorského zásahu. Také byly zjištěny podmínky uložení předmětu v depozitáři muzea, které byly nevhodné pro sklo a způsobily korozi předmětu. Před samotným zásahem byly provedeny chemické analýzy složení zkorodovaného skla pomocí ED-XRF analytické metody a předchozích doplňků pomocí UV záření. Také byla provedena zkouška rozpustnosti starého lepidla. Cílem restaurátorského zásahu bylo stabilizovat předmět za pomocí čištění (odstranění zežloutlého lepidla a nečistot) a lepení pomocí Paraloidu B-72 (40% roztok v acetonu). Dále byl navržen postup finalizaci zásahu, včetně materiálu pro doplňky. Nakonec byly doporučeny vhodné podmínky pro uložení poháru v depozitáři muzea.

Předmětem restaurování byla historická vitráž se sklomalbou z počátku 20. století pocházející z depozitáře dílny Jiřička-Coufal, Praha 1. Vitráž byla při převzetí ve špatném stavu, z důvodu nestability byla nutná manipulace s co nejvyšší opatrností. Povrch byl znečištěn nánosy prachu, anorganickým pojivem a bílou barvou. K průzkumu odebraných segmentů z neočištěné vitráže byla použita optická mikroskopie a SEM/EDS. Celá vitráž byla rozebrána a jednotlivá skla očištěna. Pro zajištění lepší stability byla vitráž zasazena do nové olověné sítě. Na závěr bylo provedeno spájení cínovou pájkou a pečlivé očištění petrolejem a pilinami. Veškeré kroky a zásahy byly v souladu s etikou restaurování.

Cílem prezentované práce bylo restaurování glazovaného keramického talíře ze 16. století, který byl nalezen při archeologickém výzkumu v jímce u Salmovského paláce. Talíř byl restaurován na základě schváleného restaurátorského záměru. Nejprve se přistoupilo k mokrému čištění pomocí vodného roztoku s detergentem, pak ojediněle lokálně acetonem. Následovalo vyhledávání a lepení reverzibilním adhezivem. Odebrané vzorky talíře byly použity k identifikaci mikrostruktury střepové hmoty (parametry, OM, XRF, XRD, SEM/EDS), chemického složení glazury a dekoru včetně analýz korozních produktů (XRD, XRF, SEM/EDS). Ztráty byly doplněny sádrou, která zpevnila předmět a byla retušována za mokra i za sucha. Následovala barevná retuše světlejšími odstíny. Veškeré práce a zákroky byly provedeny v souladu s etikou restaurování za použití reverzibilních materiálů. Na závěr byly navrženy podmínky uložení restaurovaného předmětu. Práce proběhla v rámci řešení NAKI II. č. DG18P02OVV028 „Technologie ošetření a identifikace degradačních procesů keramických nálezů z hradčanských paláců – Metody restaurování a konzervování pórovité i slinuté keramiky a porcelánu“.  

Kachel pochází z archeologického nálezu z jímky u Salmovského paláce v Praze. Předmět byl obdržen v částečně očištěném střepovém stavu. Zásah spočíval v provedení restaurátorského průzkumu pomocí stereomikroskopu, optického polarizačního mikroskopu a analýz chemického (XRF) a mineralogického (XRD) složení střepové hmoty a glazury. Restaurátorský zásah se skládal z vyhledávání, mytí, sušení, lepení, aplikace separátoru, doplnění chybějících ztrát a následné barevné retuše doplněných častí. Práce byla schválena zadavatelem a celý její průběh byl dokumentován. Zbylé nezařaditelné střepy byly uloženy do sáčků a přiloženy k restaurovanému předmětu. Při celém zásahu byla dodržena etika restaurování, byly použity reverzibilní materiály a navrženy podmínky uložení. Práce proběhla v rámci řešení projektu NAKI II DG18P02OVV028 „Technologie ošetření a identifikace degradačních procesů keramických nálezů z hradčanských paláců – Metody restaurování a konzervování pórovité i slinuté keramiky a porcelánu“.