Studentská vědecká konference

Velociped pocházející ze sbírek Městského muzea v Nové Pace byl restaurován v rámci Semestrální práce II. Jedná se o velociped z produkce české firmy J. Kohout ze Smíchova. Jedná se o největšího výrobce velocipedů za celou éru existence Rakousko Uherska. Dochovaným stavem i kompletností se může řadit mezi nejlepší v České republice. I přes to byla většina kovových dílů napadena korozí, kožené a pryžové díly byly značně degradovány, některé díly byly mechanicky poškozeny či zcela chyběly. Cílem restaurátorského zásahu bylo zachovat výpovědní hodnoty předmětu, čímž je myšlen jednak význam estetický, též historický, nikoliv však funkční. Dalším důležitým cílem byla analýza užitých materiálů. Pro účely vystavování i uložení předmětu v depozitáři byl na základě dostupných analogií vyroben pro velociped speciální stojan.  

                V rámci semestrální práce byl posuzován a restaurován kalich z Děkanského (farního) kostela sv. Petra a Pavla v Broumově. Památka pochází z první poloviny 18. století a během své existence prošla několika zásahy a výměnami částí. Jako základový materiál byla použita měď, stříbro a mosaz. Památka byla opatřena na převážné části povrchu povrchovou úpravou zlacením a někde i stříbřením. K restaurování bylo přistupováno s vědomím, že vlastník nechce předmět opět používat v aktivní liturgii. Předmět byl nejvíce poškozen mechanicky a druhotnými neodbornými zásahy. Korozním poškozením byl předmět poškozen lehce. Po podrobném průzkumu byl sestaven restaurátorský záměr, podle kterého se přikročilo k zásahu. Zásah zahrnoval demontáž, čištění, odstranění druhotných neodborných zásahů, vyrovnání mechanických deformací, odstranění korozních produktů, výrobu nových krapen k medailonům se smalty a závěrečnou konzervaci.

Práce pojednává o konzervování a restaurování trombónu ve vlastnictví Krkonošského muzea v Jilemnici. Pojem trombón se kromě hudebních nástrojů používá také pro palné zbraně, kterým se hlaveň směrem k ústí rozšiřuje. Trombón funguje na křesadlový zámek, má bohaté zdobení dřevěné části ve formě kovových inkrustací, pak také leptaný zdobný nápis na protikrytu zámku a plátovaný nápis s výzdobou na hlavni. Poškozeno na tomto předmětu bylo jak dřevo, které trpělo prasklinami a vypadanými inkrustacemi, pak také kovové prvky, které byly pokryty korozními produkty. Delší poškození se týkalo lučíku, který byl zlomený na dvě části. V materiálovém průzkumu bylo zjištěno, že materiálem protikrytu zámku, krytu pažby a lučíku je mosaz. Plátované zdobení na hlavni je pak z mosazi a ze stříbra. Během restaurování byly odstraněny korozní produkty mechanicky a lokálně chemicky, praskliny ve dřevě byly konsolidovány akrylátovou disperzí, lučík spájen a byly vyrobeny inkrustace stejného tvaru, které byly usazeny ve dřevě za pomoci akrylátové disperze. K adjustaci bylo doporučeno prostředí bez kolísavé teploty v rozmezí ideálně mezi 15-18 stupni celsia, vlhkosti 45-60 %, pravidelná kontrola předmětu a ochrana proti prachovým nečistotám.  

Tématem práce je průzkum a restaurování liturgického svícnu z kostela sv. Petra a Pavla v Broumově. Svícen je tvořen několika segmenty z mosazného plechu, navlečenými na ocelový trn. Na tyto segmenty jsou pomocí šroubků upevněny zdobné mosazné apliky. Materiálový průzkum potvrdil, že povrch těla svícnu byl zlacen a povrch aplik stříbřen. Předmět byl pokryt korozními produkty základových materiálů (měď a ocel). Ocelový trn a mnohé mosazné části byly mechanicky deformované, některé apliky a šroubky dokonce chyběly. Na některých místech byl předmět druhotně opravován. Po rozebrání byly deformované části dorovnány a byly odstraněny nevhodné druhotné zásahy. Mosazné části byly čištěny pomocí 8% roztoku H₂SO₄ s přídavkem H₂O₂, ocelový trn pak pouze mechanicky, pomocí ocelové vaty. Chybějící apliky byly nahrazeny novými, vytvořenými pomocí galvanoplastické metody. Chybějící šroubky pak byly nahrazeny tvarově podobnými, z korozivzdorné oceli. Následovala konzervace mosazných částí Paraloidem B72 a ocelového trnu roztokem taninu. Poté byl celý předmět opětovně sestaven. Doporučený režim památky byl zhotovován s ohledem na možné umístění předmětu v kostele, i jeho praktické použití.

Konzervování – restaurování litinového podnosu Dominik Chalupník (B3) Školitel: Ing. Tereza Jamborová Práce se zabývá konzervováním a restaurováním litinového podnosu z Krkonošského muzea v Jilemnici. Podle pozdně barokního až rokokového reliéfu lze předpokládat, že předmět byl vyroben na konci 18. století. Nelze však vyloučit, že se jedná o repliku z pozdějšího období. Materiálový průzkum prokázal, že se jedná o litinu s lupínkovým grafitem. Podnos se skládá ze čtyř částí, tácu a tří identických nožiček. Na celém povrchu předmětu se nacházela vrstva druhotně naneseného zeleného laku, z pohledové strany dále překrytá mosaznou barvou. Na některých místech se vyskytovaly korozní produkty železa. Jedné ze tří nožiček chyběla uražená část. Druhotné vrstvy a korozní produkty byly odstraněny kombinací chemického a mechanického čištění. Chybějící část nožičky byla doplněna odlitkem z epoxidové pryskyřice. Pro konzervaci předmětu byl použit mikrokrystalický vosk. Na závěr byly ustanoveny doporučené podmínky uložení a používání památky.      

Tématem práce je průzkum a restaurování stříbrného stolovacího  setu z 2/2 19. století vyrobeného jednou z Pražských zlatnických dílen. Set je zhotoven ze stříbra a železa a na některých dílech se nachází zlacení. K setu také patří dvoupatrová etue zhotovená ze dřeva, potažená textilem, usní, papírem a opatřená mosazným kováním s železným zámkem. V rámci restaurování byly provedeny analýzy kovových materiálů pomocí důkazové zkoušky, XRF analyzátoru a metalografického výtrusu, dále byl analyzován usňový pokryv a to na způsob zpracování usně, její typologie a kvalita koherence kolagenových vláken. Na některých absentujících částech byla řešena možnost jejich doplnění pomocí 3D technologie.  V rámci restaurování byly z kovových povrchů odstraněny nečistoty s korozními produkty a následně byly tyto povrchy vyleštěny, tak aby bylo dosaženo jejich původního vzhledu. Etue byla očištěna, nesoudržné spoje slepeny a useň byla tukována. Chybějící části byly doplněny a deformace jednotlivých příborů vyrovnány. Na závěr byl předmět konzervován a byl nastaven jeho ochranný režim.