Studentská vědecká konference

Fotodynamická terapia (PDT) je skúmanou liečbou nádorových ochorení a rôznych infekcií. Spôsobuje poškodenie cieľových buniek na základe interakcie inak neškodného fotosenzitizéru (PS) a viditeľného svetla. Röntgenom indukovaná fotodynamická terapia (X-PDT) využíva röntgenový lúč ako zdroj energie pre aktiváciu PDT procesu. X-PDT používa radiosenzitizéry, ktoré činia nádorové bunky citlivejšími na radiačnú terapiu. V tejto práci skúmame nanočastice s molybdénovým klastrom ako fotosenzitizéry a rádiosenzitizéry v PDT a X-PDT voči nádorovým bunkám krčka maternice, myšej prostaty a nenádorovým kožným bunkám. Boli uskutočnené dva typy experimentov. V prvom type experimentu sme nanočastice s klastrom pridali priamo do buniek a osvietili modrým svetlom alebo röntgenovým žiarením. V druhom type experimentu sme najskôr nanočastice s klastrom modifikovali pomocou aptamérov, následne ich pridali priamo do buniek a osvietili modrým svetlom alebo röntgenovým žiarením. V oboch prípadoch sme pozorovali fototoxický efekt, ale nie radiosenzitizáciu.

Kardiotoxicita potencionálních léčiv patří k hlavním příčinám jejich stažení z klinických testů. Z tohoto důvodu je finančně i časově výhodné provádět hodnocení kardiotoxicity vyvíjených léčiv již v preklinických fázích. Existují 3 základní molekulární mechanismy léčivy vyvolané kardiotoxicity – přímé poškození mitochondrií, narušení signálních drah a inhibice iontových kanálů v srdečních buňkách. V této práci sleduji účinek vybraných látek na viabilitu a funkční stav primárních neonatálních potkaních ventrikulárních kardiomyocytů (NVCM). Součástí práce je izolace NVCM ze srdeční tkáně, následně hodnocení cytotoxicity a sledování změn srdečního rytmu in vitro (beating assay) vlivem vybraných sloučenin. Cytotoxicita je hodnocena metodou CellTiter-Glo®, kde se využívá přímé korelace koncentrace vnitrobuněčného ATP a viability buněk. Principem sledování srdečního rytmu je kinetické měření intracelulární koncentrace vápenatých iontů, která se během kontrakce a relaxace kardiomyocytů mění. Výsledky měření jsou následně porovnány s neovlivněnou kontrolou, a kvantitativní parametry jsou vyjádřeny jako hodnoty IC₅₀.

Akutní myeloidní leukémie (AML) tvoří 80% akutních leukémií u dospělých. Jedním z mutovaných genů při AML je gen enzymu isocitrátdehydrogenasy (IDH). IDH je součástí Krebsova cyklu, kde katalyzuje vznik α-ketoglutarátu z isocitrátu. Díky neomorfním mutacím IDH dochází v těle k přeměně α-ketoglutarátu na onkogen D-2-hydroxyglutarát (D-2-HG), který se v organismu ve zvýšené koncentraci fyziologicky nevyskytuje. L-2-HG není onkogenní, proto je nutné nalézt metodu umožňující stanovit oba enantiomery zvlášť. 2-HG byl z plazmy izolován pomocí extrakce na pevné fázi  na anexu. Pro následnou přípravu derivátů D-2-HG, L-2-HG, D-2-HG(C13), byla použita reakce s D-anhydridem O,O´-diacetylvinné kyseliny. Pro dělení D a L diastereomerních derivátů byla použita LC ve spojení s MS. Pro dělení byla vyzkoušena kolona pracující s reverzní fází Atlantis C18, Synergy Polar a Luna C18, dále pak kolona ZIC-HILIC. Jako vnitřní standard byl využit D-2-HG(C13). Analýze byly podrobeny vzorky malé skupiny pacientů s normální a mutovanou IDH. Výsledky byly kvantifikovány pomocí programu Analyst. Stanovení hladiny D-2-HG v plazmě pacientů by mohlo být málo invazivní a snadnou metodou pro určení diagnózy, sledování účinnosti léčby a identifikaci minimální residuální nemoci u AML.  

Tuková tkáň fyziologicky obsahuje kromě vlastních adipocytů i nízké zastoupení imunokompetentních buněk, které se významně podílí na udržení insulin-senzitivního prostředí tkáně. Vlivem obezity dochází ke zvýšení počtu přítomných imunokompetentních buněk v tukové tkáni a také k přeměně jejich fenotypu z protizánětlivého na prozánětlivý. Fenotyp a zastoupení imunokompetentních buněk pak lze určit na základě analýzy povrchových znaků buněk, a to s pomocí specifických protilátek. Naším cílem bylo zavést metodu průtokové cytometrie v charakterizaci imunokompetentních buněk v podkožní a epikardiální tukové tkáni. Zavedli jsme analýzu pomocí průtokové cytometrie na měření základních lymfocytárních populací dávaných do souvislosti s iniciací a progresí subklinického zánětu, jednoho z ústředních faktorů podílejících se na rozvoji insulinové rezistence a diabetes mellitus 2. typu. Předpokládaná odlišnost v zastoupení imunokompetentních buněk mezi epikardiální a podkožní tukovou tkání však nebyla potvrzena. Statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými typy tukové tkáně nebyl prokázán. Naše výsledky z průtokové cytometrie naznačují, že není pravděpodobně rozdíl v zastoupení imunokompetentních buněk mezi epikardiální a podkožní tukovou tkání.  

Karcinom pankreatu je čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí související s rakovinou na celém světě. Jen v České republice každý rok onemocní kolem 1660 lidí. Toto onemocnění se v prvních stádiích obvykle neprojevuje, proto je obtížné jej diagnostikovat. Ve chvíli, kdy se začnou projevovat příznaky jako je hubnutí, bolest břicha, svědění, diabetes mellitus II. typu, žloutenka, ztráta chuti k jídlu, je onemocnění v pokročilé fázi a často již neoperovatelné. Proto je míra přežití menší než 5 %. Mezi rizikové faktory tohoto onemocnění patří kouření, dědičnost, obezita, zánět pankreatu a věk. Nejúčinnější léčbou karcinomu pankreatu je včasná resekce nádoru, bohužel je tato operace možná pouze u 10 % zjištěných pacientů z důvodu šíření nádoru do okolních tkání a orgánů. K diagnostice nemoci se využívají zobrazovací metody – CT, magnetická rezonance, ultrasonografie a také detekce proteinových biomarkerů. V posledních letech je snaha o identifikaci nových proteinových biomarkerů v plazmě, které by včas odhalily možné riziko malignit. Cílem mé diplomové práce je pokusit se rozlišit krevní plazmu zdravých a nemocných lidí trpících karcinomem pankreatu pomocí MALDI-TOF. Získaná data se zpracovávají pomocí analýzy hlavních komponent (PCA), která dokáže zachytit i nepatrné rozdíly ve spektrech.

Objav cisplatiny, cis-[PtII(NH3)2Cl2] bol dôležitý moment v liečbe nádorových ochorení.  Neskôr sa začali používať jej analóga ako sú karboplatina a oxaliplatina. Vzhľadom k tomu, že nádorové bunky vykazujú určitú rezistenciu, je zmena cytostatika často nevyhnutným krokom v liečbe. V súčasnosti sa syntetizujú a testujú nové analóga na báze platiny a iných kovov, ako je paládium,  ktoré sú testované v tejto práci. Pre testovanie účinku cytostatík boli vybrané myšie makrofágy RAW a pre kontrolu nenádorová línia fibroblastov MRC. Viabilita buniek ovplyvnených účinnou látkou bola stanovená po 72 hodinovej inkubácii pomocou resazurínovej metódy. Zo získaných výsledkov vyplýva, že cytostatiká obsahujúce paládium nevykazujú cytostatický účinok, alebo len v nízkej miere, zatiaľ čo látky obsahujúce Pt⁴⁺ majú účinok podobný oxaliplatine, ktorá slúžila ako pozitívna kontrola. Látky budú ďalej testované v súvislosti s depléciou glutamínu, ktorý patrí medzi najviac zastúpené aminokyseliny v krvi. Výrazne sa podieľa nielen na energetickom metabolizme bunky, ale má  tiež dôležitú úlohu v antioxidačnej ochrane.

Látky ovlivňující vědomí jsou lidmi vyhledávány od pradávna. Dosud však nebylo jejich užívání spjato s tak velkým zdravotním rizikem jako nyní, neboť se jednalo o látky přírodní s po generace známými účinky. Dnes se setkáváme s jejich polosyntetickými či syntetickými analogy, z nichž nejrizikovější jsou nové psychoaktivní látky (NPS) o jejichž metabolismu, toxicitě, účincích a míře celkového zdravotního rizika neexistuje v současnosti dostatek informací. I přesto produkce a spotřeba stávajících i nových NPS stále roste, neboť nepodléhají legislativní kontrole, což je činí dosud bezúhonnou atraktivní alternativou ilegálních drog. K získávání informací o těchto látkách je mimo jiné důležitá i jejich spolehlivá detekce. Cílem této práce je sestavení rychlé, levné, a na rozdíl od HPLC/MS, uživatelsky a technicky nenáročné metody pro spolehlivou detekci tryptaminů, jedné z hlavních skupin NPS. Pro tento účel byla použita imunochemická metoda ELISA v nepřímém kompetitivním formátu. Před charakterizací metody stanovením analytických parametrů byly na základě analýzy titračních a kalibračních křivek vybírány vhodné koncentrace imunoreaktantů, vhodné reakční podmínky (teplota a doba inkubace) a pufry pro ředění protilátek. Dále byla testována specifita použité primární protilátky.  

Ve světě sportu se stále více rozvíjí užívání nezákonných (dopingových) látek pro zlepšení výkonu. Proto už od roku 1999 funguje Světová antidopingová agentura (WADA), která užívání těchto látek kontroluje. Náplní její práce je nejen kontrola sportovců, zda neužívají dopingové látky, ale také zařazení nových látek mezi zakázané. Mezi tyto látky v dnešní době patří také anabolický androgenní steroid stanazolol. Proto je důležité vyvíjet metody, které detegují jeho přítomnost ve vzorcích nejen do sportovců, ale třeba i v doplňcích stravy. Mezi ně se řadí screeningové metody ELISA a imunochromatografický test (ICT), jejichž principem je interakce stanazololu s vhodnou protilátkou. Vývoj těchto metod je cílem prezentované práce. Jako první byl sestaven test ELISA, pro který byly vybrány vhodné koncentrace imunoreagencií, složení pufrů, teploty a doby inkubace pro primární i sekundární protilátku a poté sestaveny kalibrační křivky. Pro imunochromatografický test byl zatím vyvinut otevřený formát. V případě uzavřeného formátu bude nutné vybrat vhodné podmínky pro průběh testu, například jednotlivé materiály (podložky pro vzorek i konjugační podložky) nebo složení pufrů.