Studentská vědecká konference

Stavební materiály jsou napříč historií odlišné a jejich přesné informace o složení nejsou často zaznamenány ani dochovány. V rámci rešerše odborné literatury specializovaných na organické přísady stavebních materiálů používaných ve starověké Číně jsme se zaměřili na přídavek lepivé rýže (sticky rice) do vápenné kaše, tento materiál byl dle výzkumů použit při budování Velké čínské zdi. Z článků bylo vyhodnoceno nejvhodnější složení kaší pro experimentální měření, byly umíchány čtyři směsi s podílem rýžové mouky ve vodě (0 %, 1 %, 3 %, 5 %) a vodním součinitelem 0,8 ke hmotnosti vápenného hydrátu. Posléze byly provedeny zkoušky čerstvých kaší, mezi které patří rozliv, doba tuhnutí, objemová hmotnost a stanovení konzistence. Taktéž byly připraveny ze směsí zkušební tělesa pro studium vlastností zatvrdlého pojiva po 28 dnech. Na stárnutých vzorcích byla provedena zkouška pevnosti v tlaku a hloubky karbonatace. Během zrání bylo rovněž sledováno složení rentgenovou difrakcí a fluorescencí. Cílem práce je určit, zda dokážeme potvrdit výsledky zahraniční odborné literatury a stanovit vliv přídavku této organické přísady na vlastnosti vápenné kaše.

V restaurátorské praxi se používají dva způsoby zlacení architektonických prvků v exteriéru, zlacení na mixtion a zlacení na Instacoll. Podstatou obou technik je pokládání tenkého zlatého plátku na povrch pozlacovaného objektu, natřeného vrstvou adheziva. Mixtion je tradiční adhezivum na bázi částečně polymerovaného lněného oleje, Instacoll je moderní adhezivum na bázi akrylátů. Zlacení na mixtion je technikou převažující, zlacení na Instacoll se zvolna prosazuje. Cílem páce bylo porovnání základní vlastnosti obou druhů zlacení z hlediska optické stálosti a z hlediska přilnavosti k podkladu. Vzorky zlacení oběma technikami byly připraveny na novém ocelovém plechu a na novém i patinou pokrytém měděném plechu. Část vzorků byla stárnuta v exteriéru, další byly uměle stárnuty pod UV zářením a v klimatické komoře.  Měřena byla barevnost a lesk vzorků před i po stárnutí. Soudržnost zlacení byla zjišťována zkouškou přilnavosti odtrhem a mřížkovou zkouškou. Zlacení na Instacoll má vyšší lesk nežli zlacení na mixtion, ale tuto výhodu časem ztrácí. Z hlediska soudržnosti se jeví jako pevnější zlacení na Instacoll. Krizovým místem přilnavosti je u zlacení na Instacoll styčná plocha podložky a podkladového nátěru, u zlacení na mixtion je to plocha mezi zlatem a adhezivem.

Zámecká knihovna v Náchodě obsahuje téměř dvacet pět tisíc svazků, které jsou vystaveny nepříznivému vlivu působení mikroorganismů. V této práci byl proveden komplexní mikrobiologický průzkum knihovny. S využitím aeroskopu a sedimentační metody byl vyšetřen vzduch v místnosti a z archiválií byly provedeny mikrobiologické stěry. Vyšetřovaný vzduch nepřekročil limity dané normou pro pobytové místnosti a stěry byly vyhodnoceny jako negativní. Na základě tohoto výsledku bylo doporučeno knihovně dodržovat základní hygienický režim a přebalení archiválií do nových archivních krabic.

Románský cement je materiál objevený na konci 18. stol. který našel největší využití zejména v 19 stol. ve stavebnictví. Práce se zabývá vlivem plastifikátoru na malty na bázi románského cementu s ostrohranným plnivem nebo s plnivem s oblými zrny. Plnivo s oblými zrny je méně náročné na množství záměsové vody kvůli menšímu povrchu zrn, než je tomu u ostrohranných plniv, což vede k vyšší plasticitě připravené malty se stejným vodním součinitelem. U připravených čerstvých malt byla zkoumána konzistence, u 1 a 3 měsíce stárnutých malt mechanická odolnost a charakteristika systému pórů. Malty s plnivem s oblými zrny obsahují díky své počáteční vyšší plasticitě menší množství velkých pórů, což je činí méně odolnými proti působení krystalizačních tlaků vodorozpustných solí a vody. Plastifikátor, jakožto přísada zvyšující plasticitu malty, výrazněji zvyšuje pevnost malt s plnivem s oblými zrny. Po přidání plastifikátoru dochází k sjednocení distribuce velikosti pórů obou typů malt. Plastifikátor výrazně zlepšuje mechanické vlastnosti u obou typů malt, proto bych doporučil jeho použití u obou typů malt.

Cílem této práce bylo vyhodnotit vliv vybraných organických rozpouštědel a konsolidačních prostředků na stav jantaru a následně navrhnout vhodný postup konsolidace jantarových předmětů. Při konsolidaci jantaru se obvykle používá natírání nebo máčení jantaru v roztoku konsolidantu. Rozpouštědly těchto konsolidantů bývají ve většině případů látky, ve kterých je však částečně rozpustný i samotný jantar. Z tohoto důvodu byla první část výzkumu věnována zkoumání míry degradačního vlivu vybraných čistých rozpouštědel na jantar. Cílem tohoto zkoumání bylo najít takové rozpouštědlo, které by dobře rozpouštělo konsolidant a zároveň co nejméně rozpouštělo jantar. S přihlédnutím k získaným informacím a odborné literatuře byly následně vybrány konsolidační látky a byly zkoumány jejich konsolidační schopnosti. Záměrem druhé části experimentu bylo najít vhodnou dvojici rozpouštědlo-konsolidant, která by nejlépe splňovala moderní podmínky konzervování a restaurování jantarových památek. Třetí a poslední částí výzkumu byla aplikace konsolidačního systému rozpouštědlo-konsolidant, který v předchozích experimentech dosáhl nejlepších výsledků, na archeologické jantarové korálky.

Poškození skleněných předmětů v důsledku koroze může mít mnoho podob a jedním z nich je crizzling. Tento termín označuje síť prasklin v povrchu předmětu, doprovázenou odlupováním šupinek zkorodovaného skla, tak dochází ke ztrátě materiálu až celkovému rozpadu předmětu. Tento jev je popisován hlavně u sodno-draselných skel z období baroka, ale můžeme jej nalézt i na předmětech z období mladších např. 19. století. Práce se zabývá dokumentací stavu předmětů se známkami crizzlingu a to především pomocí optické mikroskopie. Na základě výsledků optického pozorování a odborné literatury byly předměty zařazeny do skupin podle různé míry poškození a tedy ohrožení. Dále bylo studováno složení korozních produktů na povrchu skla metodami SEM/EDS a XRD. Předměty byly čištěny destilovanou vodou a celý proces byl kontrolován měřením vodivosti roztoků. S pomocí literatury byly tedy navrženy postupy čištění pro restaurátorskou praxi, způsob konsolidace a navrženy podmínky uložení předmětů.