|
10:30
|
Bc.
Kristina
Balíková
|
M2
|
Ing. Michal Novák, Ph.D.
|
Vliv vodního součinitele na vlastnosti injektážních malt
|
detail
Vliv vodního součinitele na vlastnosti injektážních malt
Zásadním problémem a často kladenou otázkou v restaurátorské praxi je vliv množství záměsové vody, používané při přípravě injektážních malt, na jejich výsledné vlastnosti a efektivitu zásahu. Mezi restaurátory je přijímán názor, že injektážní malta by měla být co nejhustší, aby při následném odpaření vody či jejím odsátí okolním materiálem, došlo k co nejmenšímu smrštění, respektive ke snížení množství prasklin. Na druhé straně směs musí být dostatečně tekutá, z důvodu průniku i do malých trhlin, které se mohou vyskytovat na okrajích injektovaných dutin. Vliv vodního součinitele v ohraničeném porézním prostředí (např. v dutinách pod omítkovými vrstvami) nebyl zatím systematicky zkoumán. Nelze tedy určit, do jaké míry vede navyšování vodního součinitele ke zhoršení mechanické odolnosti malty či ke zhoršení jejích výsledných vlastností, jako je např. adheze k podkladu.
Cílem práce je popis vlastností injektážních malt v závislosti na vodním součiniteli a zároveň nalezení optimálního množství záměsové vody pro typické aplikace.
|
|
10:30
|
Martina
Valentová
|
M1
|
doc. Ing. Milan Kouřil, Ph.D.
|
Konzervace olova pomocí vosků a laků
|
detail
Konzervace olova pomocí vosků a laků
Olovo podléhá v přítomnosti organických těkavých látek korozi. Zejména se jedná o páry kyseliny mravenčí a octové. Výpary těchto látek se v atmosféře objevují především z důvodu degradace dalších přítomných materiálů na organické bázi (např. papír či dřevo). Koroze materiálu se navenek projeví bělavými nesoudržnými krustami korozních produktů, které se formují na povrchu napadeného kovu. Jedním z možných způsobů protikorozní ochrany kovových materiálů jsou bariérové povlaky na bázi vosků a laků. Tato práce si klade za cíl vyzkoušet a nalézt vhodné zástupce vosků a laků, které by mohly být použity při ochraně olova v atmosféře s kyselinou octovou a ověřit vliv benztriazolu jako korozního inhibitoru na ochranný účinek povlaku. Rezistometrická olověná čidla byla opatřena roztoky včelího a mikrokrystalického vosku s i bez přídavku benztriazolu. Z laků byly vybrány akrylátové pryskyřice Paraloid B48N a Paraloid B72. Byl testován vliv rozpouštědla a četnost ponorů olověných vzorků a čidel do roztoků na ochranné vlastnosti povlaku. Jako nejlepší se hlediska ochrany i nejmenší barevné změny ukázal povlak vytvořený čistým Paraloidem B48N. Nejvhodnější rozpouštědlo pro vosky byl lékařský benzín; násobnost ponorů do roztoku neprokázala zlepšení ochranných vlastností povlaku.
|
|
10:30
|
Bc.
Ondřej
Limpouch
|
M2
|
Ing. Michal Novák, Ph.D.
|
Rizika chemického čištění nástěnných olejomaleb
|
detail
Rizika chemického čištění nástěnných olejomaleb
V současné době se při čištění nástěnných maleb jako jeden z čisticích prostředků používá citrát amonný. Tato látka byla použita i pro odstraňování odolných nečistot z nástěnných maleb v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Táboře-Klokotech. Bylo zjištěno, že v některých případech je třeba pro úspěšné odstranění nečistot používat i poměrně koncentrované roztoky. Ačkoliv literatura neuvádí, že by v důsledku použití citrátu amonného mohlo docházet k poškození barevné vrstvy, byl Ateliérem restaurování nástěnné malby a sgrafita Fakulty restaurování Univerzity Pardubice navržen průzkum chování barevné vrstvy nástěnných maleb v průběhu čištění citrátem amonným. V první fázi je výzkum zaměřen především na chování zvolených pigmentů v roztocích kyseliny citronové, v roztocích jejích mono-, di- a triamoných solí a v roztocích amoniaku. Kyselina citronová i amoniak jsou látky, které mohou tvořit rozpustné komplexy s celou řadou prvků. Tyto látky a jejich směsi tedy mohou potenciálně s pigmenty obsaženými v barevné vrstvě reagovat. Tím může dojít k nevratnému poškození nástěnné malby.
|
|
10:30
|
Bc.
Zuzana
Širillová
|
M1
|
doc. Dr. Ing. Michal Ďurovič
|
Degradace pigmentů na bázi arsenu v prostředí nástěnných maleb.
|
detail
Degradace pigmentů na bázi arsenu v prostředí nástěnných maleb.
Materiálový výskum gotických nástenných malieb odkrytých v kostole sv. Havla v Kuřívodech pri Ralsku, identifikoval prírodné minerály, akými sú mimetit (Pb5(AsO4)3Cl) a krokoit (PbCrO4), ktoré neboli intenzívne používané v Európe. Hypotéza nasvedčuje tomu, že mimetitová fáza vznikla ako dôsledok degradácie auripigmentu (As2S3) a realgáru (As4S4) v koróznom prostredí nástenných malieb. Cieľom práce bolo objasnenie možných degradačných produktov v prítomnosti rôznych faktorov prostredia v nástenných maľbách. Pigmenty, akými boli auripigment, realgár, olovená beloba, a mínium, boli aplikované na prípravnú vrstvu technikou secco v rámci modelových experimentov. Vzorky boli ponorené do nádob s dvoma typmi koróznych prostredí na bázi destilovanej vody: 0,1 M roztok NaCl a 0,1 M roztok NaCl s postrekom 0,1 M roztoku kyseliny šťaveľovej (C2H2O4) na vrstvu pigmentov, a prikryté priesvitnou fóliou s otvorom vo veľkosti 5 x 4 cm, a voľne ponechané v digestore, za laboratórnych podmienok, po dobu 50 dní. Analytické metódy, akými boli SEM-EDX a μ-Raman spektroskopia, preukázali prítomnosť minerálu mimetitu ako degradačného produktu na vzorke s auripigmentom a olovenou belobou vystaveného koróznemu prostrediu 0,1 M roztoku NaCl s postrekom 0,1 M roztoku C2H2O4 na povrchu náteru pigmentov.
|
|
10:30
|
RNDr. Bc.
Milena
Nečásková,
ak. mal.
|
M1
|
Ing. Michal Novák, Ph.D.
|
Konsolidace barevné vrstvy na vápenných omítkách
|
detail
Konsolidace barevné vrstvy na vápenných omítkách
Uvolňování barevné vrstvy a rozpad podložních omítek je nejběžnějším poškozením nástěnných maleb a jejich konsolidace je základním úkonem restaurátora.
Cílem práce bylo porovnat vlastnosti pěti v praxi používaných konsolidantů z hlediska účinnosti zpevnění a optických vlastností, bezprostředně po zpevnění vzorků a po stárnutí v klimatické komoře, resp. pod UV zářením. Zkoumána byla také propustnost vzorků pro vodní páru, nasákavost, úhel smáčení a odolnost vůči napadení plísněmi.
Vzorky, napodobující nástěnnou malbu, byly připraveny z vápenné a vápeno-sádrové malty s nepojenou barevnou vrstvou z ultramarinu, křídy a titanové běloby. Jako konsolidanty byly vybrány roztok akrylátu Paraloid B72, vodná akrylátová disperze Lascaux 2063, vodný roztok polyvinylalkoholu, vodný roztok Tylose MH1000 a klasická vaječná tempera. Během práce byl použit nový způsob vyhodnocování zkoušek odtrhem pro málo soudržné materiály.
Žádný z konsolidantů nebyl nejlepší ve všech sledovaných vlastnostech. Dobře se osvědčil Paraloid B 72 a překvapením byly velmi dobé výsledky polymeru Tylose MH1000. Pevnost a optické vlastnosti se stárnutím měnily málo. Rozdíly mezi vlastnostmi barevných vrstev na obou druzích malt byly malé.
![]()
|
|
10:30
|
Bc. et Bc.
Pavla
Náhunková
|
M1
|
Ing. Bc. Adéla Polonská, Ph.D.
|
Účinek rýžové mouky na vlastnosti vápenných kaší
|
detail
Účinek rýžové mouky na vlastnosti vápenných kaší
Vápenná pojiva jsou ve stavitelství používána napříč stoletími. Jejich vlastnosti byly na základě zkušeností upravovány různými přísadami. V oblasti starověké Číny se uplatnila především lepivá rýže, která byla také použita při budování Velké čínské zdi. Práce se zabývá účinkem rýžové mouky na vlastnosti kaší ze vzdušného vápna. V experimentu byly umíchány dvě modelové kaše s rozdílným podílem aditiva a jedna srovnávací bez přísad, které tvrdly 28 a 90 dní. Během zrání byl sledován vývoj mineralogického složení pomocí XRD. Připravené vzorky byly podrobeny standardizovaným zkouškám stavebních materiálů a byly analyzovány pomocí TG-DSC a SEM. Využitím termické analýzy a skenovací elektronové mikroskopie byla potvrzena možnost identifikace aditiva. Na snímcích SEM byl pozorován účinek aditiva s obsahem přírodního polymeru na průběh krystalizace vápenného pojiva. Jeho množství ovlivnilo výsledný tvar a velikost krystalů kalcitu. Přídavek lepivé rýže v pojivu urychlil tuhnutí, zvýšil pevnost v tlaku a zlepšil výsledky stanovení odolnosti proti krystalizaci solí u 28denních vzorků. Po 90 dnech přítomnost aditiva nevykazovala výrazně odlišné vlastnosti od srovnávací kaše.
|
|
10:30
|
Bc.
Kateřina
Mlsnová
|
M2
|
Ing. Irena Kučerová, Ph.D.
|
Technologie restaurování skleněné mozaiky na hliníkové podložce
|
detail
Technologie restaurování skleněné mozaiky na hliníkové podložce
Technologie restaurování skleněné mozaiky na hliníkové podložce
Se skleněnými mozaikami lepenými pomocí polyvinylbutyralové folie na skle nebo hliníkové podložce se setkáváme od 60. let 20. století. Jejich počátek je spjatý s n. p. Železnobrodské sklo a se jménem výtvarnice Elišky Rožátové. Často se jedná o velmi kvalitní umělecká díla, která jsou bohužel kvůli době vzniku často opomíjena. Působením povětrnostních vlivů na tyto exteriérové mozaiky dochází k poškození adheziva, které fixuje mozaikové kameny k podložce a tak dochází k odpadávání jednotlivých kostek. Cílem této práce bylo vybrat vhodné adhezivum, které by mohlo být použito k jejich restaurování.
Experiment byl navržen tak, aby z komerčně dostupných lepidel bylo vybráno takové, které má dobrou odolnost vůči stárnutí v exteriéru (působení UV záření, vlhkosti a teploty), má dobrou zpracovatelnost, konzistenci a použitelnost v praxi, pro lepení kamenů na svislou podložku. Stabilita adheziv byla zjišťována metodami umělého stárnutí: suchým teplem při teplotě 60 °C, vlhkým teplem při podmínkách 60 °C a 80 % relativní vlhkosti a kombinací vlhkého tepla a UV záření v QUV panelu. Dále byly sledovány a popsány vybrané fyzikální vlastnosti s cílem určit nejvhodnější lepidlo pro konzervátorsko-restaurátorské zásahy v praxi.
|
|
10:30
|
Ing.
Pavla
Dvořáková
|
M2
|
doc.Ing. Alexandra Kloužková, CSc.
|
Hodnocení stability modelových systémů keramika-pojivo
|
detail
Hodnocení stability modelových systémů keramika-pojivo
Jednou z hlavních částí restaurátorského zásahu je lepení. Ne všechna adheziva jsou vhodná pro lepení keramických materiálů, a ještě menší část jich je vhodná pro lepení archeologických nálezů. Pro zajištění dostatečné reverzibility a stability lepeného spoje je nutná správná volba z široké nabídky lepidel různých vlastností. Hlavním cílem této práce bylo navržení metodiky měření pevnosti lepeného spoje, která by umožnila hodnocení navržených pojiv pro lepení střepů pórovité keramiky v souladu s restaurátorskou etikou. Měření byla prováděna na modelových vzorcích simulujících pórovitý střep nestabilní (teplota výpalu cca 500°C) i stabilní nízkopálený (teplota výpalu cca 950°C). Pomocí zjištěných výsledků byly vypracovány postupy lepení, které se staly součástí restaurátorských záměrů, na jejichž základě byly restaurovány archeologické nálezy ze Salmovského paláce. K restaurování byly použity reverzibilní materiály a následě byly navrženy i podmínky uložení.
Práce proběhla v rámci řešení NAKI II. č. DG18P02OVV028 „Technologie ošetření a
identifikace degradačních procesů keramických nálezů z hradčanských paláců – Metody
restaurování a konzervování pórovité i slinuté keramiky a porcelánu“.
|
|
10:30
|
Bc.
Dominika
Fink
|
M1
|
doc. Dr. Ing. Martin Míka
|
Charakterizace dekoru Papillon z produkce sklárny Lötz Witwe z let 1880 až 1940
|
detail
Charakterizace dekoru Papillon z produkce sklárny Lötz Witwe z let 1880 až 1940
Práce se zabývá zkoumáním nalezených střepů secesních skel sklárny Lötz Witwe z Klášterského Mlýna u Rejnštejna na Šumavě. Cílem je díky analýze střepů pochopit a popsat technologii tvorby dekorů z let secese a moderny. Jmenovitě dekoru Papillon, který tvoří iris a listr a který byl nově podroben SEM-EDS analýze. SEM prokázal technologii výroby dekoru Papillon, založené na nanesení irisu na povrch ještě nevychladlého výrobku a po jeho zchladnutí následné zaválení listru. Výsledky z EDS byly srovnatelné s těmi z RFA. Taktéž byly zkoumány optické vlastnosti dekoru Papillon a zjištěn trend barevnosti listrových skvrn obsahujících olovo a stříbro, které se v odraženém světle jeví na barevném skle modře až modrofialově, na bezbarvém základu a v procházejícím světle z rubové strany jsou však žluté nebo nažloutlé.
![]()
|
