---
|
Bc.
František
Míček
|
M2
|
Ing. Anna Fialová
|
Chemické odstraňování graffiti z mozaikového skla
|
detail
Chemické odstraňování graffiti z mozaikového skla
Cílem práce bylo vyhodnotit účinnost vybraných chemických přípravků při odstraňování sprejových barev různého složení a jejich vliv na základní vlastnosti mozaikového skla. Na základě podrobného průzkumu byli zvoleni zástupci komerčních a laboratorních přípravků a běžně používaných rozpouštědel. Porovnávána nebyla pouze účinnost a neškodnost vůči podkladu, ale také vlastnosti při aplikaci, které výrazně ovlivňují jejich použitelnost v praxi.
Nejodolnějším proti odstranění byl z testovaných laků červený akrylátový. Z nitrocelulózových laků byl odolnější stříbrný, plněný hliníkovým práškem, který nejlépe odolával působení UV záření. Nitrocelulózové laky byly celkově lépe odstranitelné.
Celkově nejúčinnější odstranění graffiti z povrchu vzorků mozaikového skla vykazovaly mikroemulzní systémy. Z testovaných komerčních přípravků byl celkově nejúčinnějším rozpouštědlový odstraňovač Graffiti Cleaner,
Při použití testovaných přípravků v praxi by bylo samozřejmě nutno brát ohled na mnoho dalších faktorů (porozitu pojiva mezi mozaikovými kostičkami, soudržnost mozaiky, orientaci povrchu kostiček atd), které by mohly ovlivnit vhodnost použití jednotlivých přípravků.
|
---
|
Bc.
Eliška
Špotová
|
M1
|
Ing. Markéta Škrdlantová, Ph.D.
|
Kombinovaný postup konsolidace dámských střevíců
|
detail
Kombinovaný postup konsolidace dámských střevíců
Předmětem práce je kombinovaný postup konsolidace částí vrchní tkaniny na svršku dámských střevíců, restaurovaných v rámci bakalářské práce. Střevíce jsou ze sbírky Historického muzea Národního muzea a pochází z konce 18. století. Svršek střevíců je tvořen ze špice z hrubé tkaniny a zadních dílců z jemné bílé usně, obojí potažené modrou vytkávanou tkaninou. Na obou střevících byla díra ve vrchní tkanině na špičkách a vrchní tkanina na zadních dílcích byla ve velmi špatném stavu. Při restaurátorském zásahu nebylo možné zajistit tato poškozená místa kvůli jejich stavu pouze pomocí šité skeletáže, proto byl zvolen postup kombinace šité skeletáže a lepení. Byly provedeny zkoušky různých druhů adheziv a jejich aplikace. Na základě provedených testů byl vybrán film adheziva Lascaux Akrylkleber 498HV jako nejvhodnější pomocný prostředek pro konsolidaci.
|
---
|
Bc.
Václav
Gerstner
|
M2
|
Ing. Klára Drábková, Ph.D.
|
Vlastnosti a dlouhodobá stabilita vybraných disperzních lepidel
|
detail
Vlastnosti a dlouhodobá stabilita vybraných disperzních lepidel
Polyvinylacetátová disperzní lepidla patří v dnešní době díky svým dobrým adhezivním vlastnostem a jednoduchostí použití mezi nejpoužívanější lepidla. Vlastnosti těchto lepidel je možné navíc upravit pro specifické použití změnou jejich složení. Pro svou variabilitu a univerzálnost byla v minulosti hojně využívána v restaurátorské praxi k lepení historických předmětů. Během stárnutí se však z tohoto druhu lepidel uvolňují páry kyseliny octové, která je významným stimulátorem chemické degradace organických i anorganických materiálů.
Hlavním tématem této práce bylo testování a vzájemné porovnání vlastností dvou polyvinylacetátových vodných disperzí oproti jedné akrylátové. K testování byla vybrána lepidla Dispercoll D3, Duvilax BD 20 a Lascaux Acrylkleber 498HV. Z lepidel byly zhotoveny tuhé filmy, u kterých pak byly pozorovány změny v obsahu uvolněných par kyseliny octové, změny barevnosti, změny modulu pružnosti a změny rozsahu mikrobiálního napadení pozorované po vystavení vlivu denního světla s UV složkou nebo po stárnutí suchým a vlhkým teplem. Zkoumána byla čistá PVAc lepidla a lepidla obohacená o uhličitan hořečnatý nebo biocid Acticide M. Akrylátová disperze dodávaná s předem upravenou hodnotou pH a obsahem biocidu nebyla nijak modifikována.
|
---
|
Bc.
Kateřina
Mlsnová
|
M2
|
Ing. Zuzana Zlámalová Cílová, Ph.D.
|
Možnosti 3D skenování skleněných předmětů
|
detail
Možnosti 3D skenování skleněných předmětů
3D skenování je proces, při kterém je možné převést trojrozměrný předmět do digitálního modelu. Model je pak možné upravovat a ve výsledku může být použit jako předloha pro 3D tisk. V restaurátorské oblasti lze této techniky využít k digitalizaci, rekonstrukci nebo ve spojení s 3D tiskem k vytváření faksimilií historických předmětů.
Tato práce je zaměřena na možnosti využití 3D skenování v oblasti restaurování historického skla. Všeobecně je sklo materiálem, který je obtížně skenovatelný, zejména kvůli jeho průhlednosti a lesku. Na vybraných skleněných předmětech bylo testováno, do jaké míry je lze bez dalšího zásahu naskenovat. Dále byl hledán vhodný postup úpravy povrchu, aby bylo možné naskenovat i velmi lesklé nebo průhledné předměty. V první řadě byly vybrány komerčně využívané zmatňující spreje doporučované pro lesklé objekty při 3D skenování. Byla provedena charakterizace těchto sprejů a zkoušky odstranitelnosti z povrchu skla. Dalším materiálem, pro zmatnění povrchu skleněných předmětů, byl na základě literatury vybrán cyklododekan (CDD), který je díky svým vlastnostem dobře a beze zbytku odstranitelný. Experimentálně byla vybrána nejvhodnější metoda jeho nanášení. Na základě získaných výsledků byla rozpracována metodika pro 3D skenování historického/archeologického skla.
|
---
|
Bc. et Bc.
Pavla
Náhunková
|
M2
|
Ing. Vítězslav Knotek, Ph.D.
|
Materiálový průzkum technologie konzervace vězeňského rukopisu Julia Fučíka
|
detail
Materiálový průzkum technologie konzervace vězeňského rukopisu Julia Fučíka
Během léta 1951 byl konzervován vězeňský rukopis Julia Fučíka v dílně Archivu Ministerstva vnitra a následně zalisován v Řetenické sklárně mezi dvě skleněné desky obdobným způsobem jako při výrobě bezpečnostního vrstveného skla. Ze sbírky Muzea dělnického hnutí rukopis nedávno převzalo Národní muzeum, které shledalo některé sendviče nestabilní. Uvnitř těchto desek dochází viditelně k závažné degradaci. V souvislosti s tímto zjištěním byl osloven Ústav chemické technologie restaurování památek VŠCHT Praha, aby zhodnotil podmínky uložení archiválie ve skleněném sendviči a provedl materiálovou analýzu.
Teoretická část práce byla zaměřena na rešeršní průzkum dobové literatury o konzervování papíru a výrobě bezpečnostních vrstvených skel. V rámci experimentální části byl zkoumán jeden exemplář skleněného sendviče. Po mechanickém otevření sendviče byly vrstvy identifikovány pomocí infračervené spektroskopie. Propustnost jednotlivých vrstev pro záření 290 až 740 nm byla zkoumána UV/VIS spektroskopií.
V práci byly porovnávány informace z dobových zdrojů se skutečným stavem konzervovaného předmětu a jejich interpretace současnými znalostmi. Neobvyklý způsob konzervace přinesl nový pohled na způsob uložení archiválií v 50. letech.
|
---
|
Ing.
Lenka
Fikerová
|
B1
|
Ing. Klára Drábková, Ph.D.
|
Šněrovačka
|
detail
Šněrovačka
Práce se zabývá restaurováním šněrovačky z přelomu 18. a 19. století. Šněrovačka mohla být součástí spodního nebo vrchního oblečení a sloužila ke tvarování ženské postavy.Šněrovačka s puntem za předním dílem má výšivku s florálními motivy na hedvábné tkanině s atlasovou vazbou, takže byla zdobnou součástí ošacení. Spodní tkanina s ušitými tunýlky na velrybí a rákosové kostice je lněná s hrubou plátnovou vazbou. Zdobnou funkci podtrhuje šněrování s haraskou na předním díle. Funkční šněrování se nachází na zadním díle.
Pro zlepšení stavu šněrovačky bylo nutné ji celou vysát od mechanicky ulpívajících nečistot, vyčistit houbičkou Cleanmaster, vytupovat z líce i rubu 1% vodným roztokem etanolu, obarvit materiál na doplnění a organzu na požadovaný odstín, tímto materiálem skeletovat protržená místa a zakrýt porušený lem organzou, vyčistit a opravit poškozené šůsky usně.
Pro adjustaci šněrovačky byl zvolen způsob uložení přímo na formě v sešněrovaném stavu. Forma byla vytvořena z materiálu Fosshape. Jedná se o 100% PES netkanou textilii s vlastnostmi podobnými ovčímu rounu. Adjustovaná šněrovačka byla uložena do krabice z archivní nekyselé lepenky Klug s roličkou pro původní šněrovadlo.
Forma adjustace umožňuje okamžitou instalaci do expozice bez dalšího namáhání materiálů šněrovačky.
|
---
|
Veronika
Váchová
|
B4
|
Ing. Klára Drábková, Ph.D.
|
Restaurování pontifikálních střevíců
|
detail
Restaurování pontifikálních střevíců
Pontifikální střevíce pochází zřejmě z 19. století a nyní patří do sbírek Národního muzea v Praze. Dle bohatého zdobení je zřejmé, že byl jejich původním majitelem biskup.
Pontifikální střevíce polobotkového typu jsou vyrobeny ze světlé usně, která je z vnější strany potažena tmavě vínovou tkaninou s rypsovým efektem. Z usně jsou vyrobeny také vnitřní stélky střevíců. Okraje střevíců začišťuje lemovka vínové barvy. Vrchní tkaninu po celé ploše zdobí bohatá dracounová výšivka s bulliony, drobnými flitry a kovovými korálky. Vzor výšivky tvoří rostlinné motivy. Podešve střevíců jsou vyrobeny ze silnější usně. Střevíce mají podpatek zvýšený klínem. Střevíce je možné zavázat stuhou skrze dírky v okrajích.
Restaurování střevíců spočívalo v jejich očištění od prachu, očištění dracounových výšivek gumovací pryží a přišití uvolněných nití na původní místo. Na střevících byly opraveny boční švy a byla slepena špička pravého střevíce. Stuhy na zavazování byly čištěny v perchlorethylenu. Byl proveden také textilně-technologický rozbor střevíců a dokumentace vzoru výšivek.
Na závěr byly střevíce uloženy na vyjímatelnou podložku do krabice a byly doporučeny podmínky pro jejich vhodné uložení a expozici. Střevíce byly následně vystaveny v Národním muzeu v rámci výstavy "Tajný život sbírek".
|
---
|
Bc.
Martina
Valentová
|
M2
|
Ing. Jan Krejčí
|
Barvení syntetických textilií
|
detail
Barvení syntetických textilií
Polyamidový tyl je v restaurátorské a konzervátorské praxi často používán pro doplnění, překrytí či jako podklad restaurovaných textilních předmětů; lze jej využít i pro čalounění. Z estetických důvodů je většinou nutné jej obarvit na vhodný barevný odstín.
Existují různé skupiny textilních barviv, z nichž většina je určena primárně pro určitý druh vláken. Barvivy, která jsou určena přímo pro barvení polyamidových vláken, však mnohdy restaurátor nedisponuje, protože se obvykle setkává s materiály jiného složení. Cílem práce je proto porovnat možnosti barvení polyamidových vláken různými skupinami textilních barviv. Vhodná barviva musí splňovat několik základních požadavků, mezi které patří především stálost výsledného barevného odstínu a egalita vybarvení.
V rámci práce byly vybarveny modelové vzorky polyamidového tylu různými skupinami textilních barviv. Kolorimetricky byla sledována rovnoměrnost a dlouhodobá stabilita výsledného vybarvení materiálu. Dále byl zjišťován vliv tepelné předúpravy materiálu na všechny sledované vlastnosti.
|
---
|
Anna
Šrámková
|
B4
|
Ing. Klára Drábková
|
Vesta z garderoby Jindřicha Mošny
|
detail
Vesta z garderoby Jindřicha Mošny
Vesta z civilní garderoby Jindřicha Mošny, renomovaného herce Činohry Národního divadla mezi lety 1864–1909, byla restaurována jako sbírkový předmět Národního muzea v rámci předmětu Semestrální práce IV.
Bavlněná vesta světle krémové barvy s dvouřadým zapínáním a zdobným vazebným efektem tkaniny byla znečištěna skvrnami neznámého původu rezavého zbarvení, tzv. foxing. Též byla výrazně potrhaná v průramcích v délce celého boku, v minulosti nevhodně vyspravovaná, což vedlo k dalšímu poškození tkaniny. Jednomu z knoflíků chybělo kovové jádro kvůli protržení jeho textilního obalu, a jedna z vázacích plátěných stuh byla v minulosti roztržena v půli a nešetrně nahrazena keprovkou nevhodné šíře.
Vesta byla čištěna mokrou cestou s jádrovým mýdlem, což odstranilo její škrobení a snížilo intenzitu barevnosti foxingu. Nevhodné šité úpravy na vestě byly odstraněny a trhliny byly podloženy dobarveným bavlněným plátnem a skeletovány nití taženou z organzy. Do knoflíku bylo vsazeno nové kovové jádro, byl zašit a obalen dobarvenou jemnou hedvábnou krepelínou. Nevhodný doplněk stuhy byl nahrazen vhodnějším materiálem pro možnost svázání stuh v adjustaci při expozici.
Vesta byla adjustována na polstrované ramínko a zakryta obalem ušitým na míru z neběleného bavlněného plátna.
|