Studentská vědecká konference

Korozní degradace kovových materiálů je v oblasti ochrany kulturního dědictví jedním z nejzávažnějších problémů. Korozní degradace mědi může vést z dlouhodobého hlediska k nevratným poškozením artefaktů, což vyžaduje vývoj nových a lepších metod jednak pro samotné konzervování a restaurování, tak ale i pro zlepšení korozního monitoringu prostředí.  V posledních desetiletích bylo vyvinuto mnoho metod pro monitorování a hodnocení korozního stavu kovů, přičemž jednou z nich je i měření pomocí rezistometrických čidel. Tato metoda je výhodná díky velké přesnosti měření korozního úbytku v čase, a to bez nutnosti kontaktu s kovovou plochou, čímž je minimalizováno poškození předmětů. Tato práce je zaměřena na vývoj nových patinovaných rezistometrických čidel na bázi mědi pro použití v preventivní památkové péči. Hlavním cílem práce bylo zkoumat vliv předkorodování mědi na měření korozní rychlosti pomocí těchto čidel. V rámci práce byl proveden srovnávací výzkum různých metod patinování mědi vzhledem k vhodnosti jejich použití na rezistometrická čidla. Dále byl zkoumán následný vliv vrstvy umělé patiny na korozní chování mědi v atmosférických podmínkách pomocí expozice v klimatické komoře. 

Pro restaurování a konsolidaci cenných delaminovaných vrstev omítek, mozaik či nástěnných maleb lze při restaurování in situ využít techniku injektáže malt. Stabilizací a připevněním povrchové vrstvy k původnímu zdivu tak nemusí dojít k transferu cenné vrstvy na nový podklad a lze dosáhnout maximální autentičnosti a záchrany povrchových vrstev architektonických památek. Účelem bylo popsat chování derivátu celulózy v injektážních maltách na bázi přirozeně hydraulického vápna. Na základě pozorování vlivu přidané methylhydroxyethylcelulózy byl nalezen optimální obsah derivátu pro získání pozitivních účinků na kvalitu a chování malty při injektáži a dosažení přiměřené pevnosti spoje.  

Mikroskopické metody jako je skenovací elektronová mikroskopie (SEM) a optická mikroskopie (OM) jsou klíčovými nástroji pro identifikaci a analýzu pigmentů v barevných vrstvách uměleckých děl. Tyto metody umožňují restaurátorům a technologům v oblasti konzervování-restaurování provádět důkladné studie pigmentů a to i například při odhalení padělků. Chemicko-technologická laboratoř Národní galerie v Praze je autorem databáze DatUM, která obsahuje data z analýz standardůn pigmentů známého složení od výrobců, jako jsou Kremer, Winsor & Newton a Sigma-Aldrich. Tato databáze bude mimo jiné obsahovat fotografie z optické a elektronové mikroskopie. V rámci práce je představen výběr pigmentů obsahujících ve své struktuře kobalt: coelinová modř (Winsor & Newton), kobaltová modř střední (Kremer 45710), kobaltová violeť světlá (Winsor & Newton), kobaltová violeť tmavá (Kremer 45800), kobaltová violeť světlá (Kremer 45820), kobaltová zeleň namodralá (Kremer 44151) a kobaltová žluť (Kremer 43500). Díky snímkům z mikroskopických metod lze tak pozorovat rozdílnost nejen v barvě, velikosti a v morfologii částic, ale i v jejich optických vlastnostech.

Anotace Koroze kovů je poměrně rozsáhlým problémem týkajícím se mnoha oblastí včetně té bezpečnostní, ekonomické a ekologické. Přitom mnoha haváriím, mezi jejichž příčiny patřila koroze materiálu, by se dalo účinně předcházet, kdyby byla dodržována preventivní opatření. Mezi objekty ohrožené korozí kovů patří také železobetonové konstrukce, kde proces může probíhat na ocelové výztuži. Tyto objekty navíc bývají nezřídka postaveny poblíž dopravních komunikací (popř. přímo jsou komunikacemi – mosty) ošetřovaných v zimním období posypovou solí, která má na korozi stimulující vliv. Způsoby prevence objektů před korozí jsou různé. Vedle např. katodové ochrany nebo hydrofobních impregnací sem patří také aplikace migračních inhibitorů koroze. Ty mohou být aplikovány přímo do betonové směsi, nebo na povrch hotové stavby, odkud materiálem migrují k výztuži (odtud „migrační“). Cílem projektu bylo seznámit se se základní problematikou inhibitorů koroze, korozního chování slitin železa a porovnat inhibiční schopnosti vybraných migračních inhibitorů koroze ve vodném prostředí obsahujícím chloridové ionty. Za tímto účelem byly nejdříve provedeny ponorové zkoušky trvající třicet dní a následně elektrochemická měření. Oba typy zkoušek prokázaly inhibiční účinnost inhibitorů.  

Kinofilmy představují rozmanitou a komplexní soustavu materiálů s různým chemickým složením. Většina moderních filmů je složena z želatinové vrstvy obsahující fotocitlivé komponenty, polymerní podložky a antifrikčních vrstev. Od 50. let 20. století se v kinematografii začal využívat záznam zvuku pomocí magnetických částic, které byly dispergovány v pojivu a nanášely se na polymerní podložku ve formě proužků nebo polevu celé šířky pásu. Lepší pochopení vlivu magnetické zvukové stopy na degradační mechanismy acetátové kinematografické podložky má nezanedbatelný vliv na další rozvoj možností uchování a průběžných kontrol stavu archivního materiálů.

Trifenylfosfát je běžně používané změkčovadlo triacetátových filmových podložek. Jeho množství v materiálu se časem snižuje s postupující degradací. Proto může obsah změkčovadla vypovídat o míře poškození filmu. Práce zjišťuje použitelnost ručního XRF spektrometru na průzkum tohoto materiálu z hlediska obsahu trifenylfosfátu. Na základě připravených kalibračních standardů byla nalezena lineární závislost signálu fosforu obsaženého v trifenylfosfátu na hmotnostním zlomku této látky ve vzorku. V práci jsou diskutovány vlivy různých faktorů na přesnost měření. Zároveň jsou naznačeny směry pro další výzkum.