Studentská vědecká konference

Příspěvek přibližuje restaurátorský zásah na přenosné drážní mosazné karbidové lucerně ze sbírek Národního technického muzea. Tato svítilna pochází z velkosériové produkce firmy J. C. Giessing pro sjednocené německé dráhy (Deutsche Reichseisenbahn) zformované roku 1920. Lucerna nese četné stopy po dlouhodobém používání ve formě mechanických poškození, chybějících částí, dodatečných úprav, koroze jednotlivých materiálů a usazených nečistot. Na základě podrobného restaurátorského průzkumu bylo provedeno čištění, restaurování a konzervace památky s důrazem na zachování vypovídací hodnoty předmětu. Oproti tradičním ověřeným metodám byla při fixaci nejslabších částí lucerny použita jako výztuž epoxidové pryskyřice hydrofobní a hydrofilní polyamidová nanotextilie Nanopith Surface Nano membrane jako alternativa běžně používaných skelných vláken či polyesterové netkané textilie.

Tématem této práce bylo restaurování japonské pušky s doutnákovým zámkem z 19. století nazývané teppó, Tanegašima či hi nawa jyu. Zbraň s inv. č. H 1685 Ji byla zapůjčena z Krkonošského muzea v Jilemnici. Většina částí zbraně byla vyrobena z oceli, další části pak z mosazi a dubového dřeva. Na výzdobu zbraně – tausování a plátování bylo mimo mosazi použito stříbro a slitina cínu a olova.     Zbraň zpočátku pokrývaly prachové a mastné nečistoty spolu s korozními produkty přítomných kovů, díky kterým výzdoba zbraně působila nečitelně. Kovové části jevily známky opotřebení způsobeného častým používáním. Zbraň byla navzdory všem poškozením zcela kompletní.     Hlavním cílem práce byla částečná obnova původního stavu pušky, která bude nadále používána pro výstavní účely v expozici muzea. Restaurátorský zásah, který vycházel z materiálového průzkumu a průzkumu poškození, spočíval v kompletní demontáži zbraně, očištění částí od prachových a mastných nečistot, částečného odstranění korozních produktů, konzervaci a montáži zbraně.     Na závěr byl určen ochranný režim vhodný pro expozici a režim pro případné uložení zbraně v depozitáři.  

Práce se zabývá průzkumem a restaurováním kované historické mříže, kterou vlastní Historické muzeum Národního muzea. Mříž je součástí depozitáře kovových předmětů uložených v centrálním depozitáři v Terezíně. Cílem práce bylo provést průzkum předmětu, odstranit svrchní vrstvu korozních produktů, současně zachovat povrchovou úpravu a následně povrch zakonzervovat. Mříž byla vyrobena mezi roky 1680 a 1720, tedy v barokním slohu, ale v kovářském řemesle se stále uplatňují renesanční prvky. Při průzkumu byly odhaleny odlišnosti ve výrobních postupech, ale i v použitém materiálu. Restaurování zahrnovalo odstranění povrchových nečistot, mechanické odstranění nesoudržných korozních produktů a současné zachování povrchové úpravy. Zbylé korozní produkty byly stabilizovány tanátováním a povrch byl následně konzervován mikrokrystalickým voskem. Dále byla provedena grafická rekonstrukce předpokládaného původního vzhledu mříže a stanoveny ochranné podmínky uložení. Kovaná mříž bude nadále uložena v depozitu Národního muzea s předpokladem, že by mohla v budoucnu posloužit jako součást výstavní expozice.

Autor: Martin Pavel Vedoucí práce:  Ing. Šárka Msallamová Ph.D Odborný konzultant: Jaroslav Prášil, Ing. Jiří Kmošek   Cílem práce byl průzkum a restaurování fragmentu kované mříže. Mříž je ve vlastnictví Národního muzea, konkrétněji historického muzea v Praze. Předmět je v současnosti umístěn v depozitáři v Terezíně. Fragment mříže pochází pravděpodobně z doby kolem roku 1730,  je vyrobena kovářskými technikami v barokním slohu. Na předmětu byl proveden podrobný umělecko-historický a materiálový průzkum s následným zakonzervováním současného stavu předmětu a to včetně dochovaných povrchových úprav. Samotný zásah spočíval v mechanickém odstranění prachu, nečistot a nekompaktních korozních produktů. Stabilizace kompaktních korozních produktů byla provedena technologií tanátování, konečná fixace povrchu pak byla provedena voskem Revax 30. Součástí práce byla také grafická rekonstrukce pravděpodobného vzhledu mříže. Pro předmět byly dále stanoveny ochranné podmínky pro uložení v depozitáři. Předmět by mohl být zařazený do výstavní expozice.    

Restaurovaný předmět patří Římskokatolické farnosti – Děkanství sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem a je datován před rok 1805. Kříž je tvořen ze stříbra a mědi s vrstvou zlacení. V místě křížení ramen se nachází relikviář s ostatky sv. apoštolů Petra, Pavla a Ondřeje. Na okrajích ramen se nacházejí barevná skla červené a zelené barvy. Součástí předmětu je i dopis složený v jeho noze obsahující zprávu o koupi kříže a dalších předmětů v roce 1822. Restaurátorský zásah byl proveden na základě výsledku analýz a požadavku majitele k použití předmětu v liturgické praxi. Byly odstraněny korozní produkty mědi a stříbra a doplněny chybějící části předmětu. Následná konzervace byla provedena 10% Paraloidem B72 v xylenu. Součástí práce byla i konzervace dopisu. Ten byl přeložen a následně byl proveden výzkum o autorovi i adresátovi dopisu. Zároveň s tím byl zkoumán autor pečeti na relikviáři.   Vypracoval: Jan Langfelner; vedoucí práce: Ing. Šárka Msallamová, PhD. a Jaroslav Prášil, restaurátor s licencí  

Tato práce se zabývá historickým zařazením, identifikací, restaurátorským průzkumem a restaurováním souboru heraldických insignií, meče a žezla, z Muzea města Brna. K restaurovaným předmětům se nedochovaly žádné informace, proto byla práce zaměřena primárně na průzkum. Předměty jsou vyrobeny z mědi a pokryty mnoha sekundárními opravnými povrchovými úpravami. Metalografický průzkum a elektronová mikroanalýza základního materiálu potvrdila dataci předmětů do období baroka kolem druhé poloviny 17. století. Stratigrafický průzkum a elektronová mikroanalýza povrchových úprav prokázala přítomnost celkem čtyř povrchových úprav.  Na základě průzkumu byl sestaven restaurátorský záměr.. Předměty byly rozloženy na jednotlivé díly a očištěny od prachových nečistot 2% roztokem Syntaponu L v destilované vodě a následně zbaveny korozních produktů mědi jejich rozpuštěním v 15% roztoku Chelatonu 3. V místě narušení finální povrchové úpravy zůstaly naadsorbované prachové nečistoty, které byly odstraněny tryskáním drcenými ořechovými skořápkami. Rubové strany dílů bez žárového zacení byly tryskány skleněnou balotinou. Povrch předmětů byl zakonzervován voskopryskyřičnou směsí a poté byly předměty smontovány. Byl doporučen způsob adjustace a stanoven doporučený režim uložení.