Studentská vědecká konference

Má práce se zabývala restaurováním panenky z 19. století ze sbírek Národního muzea. Před restaurováním byl proveden uměleckohistorický a textilně-technologický průzkum předmětu. Panenka se skládá z těla a kabátku se sukní. Ty jsou sešity z více různobarevných textilií. Nejprve byla provedena demontáž kabátku a sukně. Tělo, kabátek i sukně byly odsávány restaurátorským vysavačem. Tělo bylo mechanicky čištěno polyuretanovou houbičkou. Poté bylo stíráno vatovým tamponkem navlhčeným destilovanou vodou. Nakonec byla konsolidována stužka na čelence, která se nachází na hlavě panenky, pomocí 4% roztoku Tylosy MH300. Oblečky nemohly přijít do kontaktu s vodou, kvůli nestálosti některých barev, proto byly stírány tamponkem napuštěným perchlorethylenem. Na podšívce sukně se nacházela popraskaná vrstva škrobu, která byla odstraněna mechanicky pomocí pinzety a skalpelu. Následovala konsolidace poškozených míst na sukni a kabátku. Trhliny na kabátku byly konsolidovány hedvábnou nití taženou z organzy a záplaty z hedvábné krepelíny. U sukně byla bodově přichycena hedvábnou nití ozdobná síťka. Dále byl poškozený ozdobný lem sukně překryt hedvábnou krepelínou a přichycen nití. Po zásahu byl předmět adjustován na lůžko z polyethylenové pěny a uložen do krabice s víkem z nekyselé lepenky.

Předmětem restaurování je hedvábná stuha hnědé barvy s železným zapínáním nalezená v hrobě č. 80 abatyše Anny Scholastiky Baulerové z Hohenburku v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě. Stuha je datována do poloviny 18. století. V rámci restaurátorské práce byl proveden mikrobiologický průzkum, uměleckohistorický průzkum, technologický průzkum a následně restaurátorský zásah.  Pro možnost provedení restaurátorského zásahu bylo nutné stuhu složenou do mašle nejprve rozvázat. Při rozvázání bylo zjištěno, že je stuha složena ze dvou dílů, na jednom z nich byla přichycena část železného zapínání. Obě části stuhy byly ošetřeny nejprve suchou a poté mokrou cestou. Po celém procesu čištění se část kovového zapínání téměř uvolnila a pro lepší manipulaci a konzervování byla šetrně oddělena. Poté bylo možné stuhu svázat zpět do původního stavu.  Prvním krokem při konzervaci železného zapínání bylo mechanické čištění, následovalo odsolování, stabilizace tanátováním a závěrečná konzervace. Při manipulaci s částmi zapínání bylo zjištěno, že do sebe dvě části zapadají a byly slepeny zpět k sobě Paraloidem B72. Do ok stuhy byly vytvořeny vhodné vycpávky a následně byla uložena společně s částmi železného zapínání do krabice z lepenky s alkalickou rezervou.

Restaurování živůtku V rámci předmětu Semestrální práce III a IV byl v akademickém roce 2022/2023 restaurován zelený živůtek ze sbírek Národního muzea. Restaurování proběhlo v restaurátorských dílnách VOŠTŘ a SUŠTŘ, Praha 1, U Půjčovny 9. Byl proveden uměleckohistorický, textilně-technologický průzkum předmětu a čištění stíráním zvlhčenými vatovými tampónky. Hlavní částí restaurátorského zásahu byla snaha konsolidovat rozsáhlé poškození textilního materiálu v pase živůtku pomocí dvou různých postupů. V prvním semestru bylo postupováno především technikou šité skeletáže na různé druhy pomocného textilního materiálu, zatímco v následujícím semestru bylo přistoupeno ke konsolidaci podlepením polyamidovým práškovým lepidlem na bavlněný pomocný materiál. Dále byla pro předmět vytvořena vhodná adjustace dle přání zadavatele.  

Vějíř byl restaurován v rámci předmětu Semestrální práce IV specializace Konzervování – restaurování uměleckořemeslných děl z textilních materiálů. Práce byli prováděny v ateliéru Vyšší odborné školy textilních řemesel a Střední umělecké školy textilních řemesel. Součástí práce byl uměleckohistorický a textilně technologický průzkum. Vějíř byl mechanicky očištěn pomocí PUR houbiček a měkké gumy. Dále následovalo odstranění druhotných oprav, které způsobovaly pnutí a vytvářely žluté skvrny. Opravy byly vlhčeny studenou parou a poté snímány skalpelem. Takto byly odstraněny také žluté skvrny vzniklé při dřívější aplikaci druhotných oprav. Při průzkumu předmětu bylo zjištěno, že malované části vějíře krakelují a sprašují, tato místa byla zafixována 3% roztokem Klucelu G v ethanolu. Vzhledem ke stavu a charakteru tkaniny, byl vějíř restaurován pomocí metod vycházejících spíše z restaurování papíru. Ztráty a praskliny v lomech listu byly konsolidovány pomocí japonského papíru a 5 % roztoku Klucelu G v ethanolu. Prasklá žebra byla lepena v lomu a dále plošně podlepena dlahami z melinexové folie pomocí 60% roztoku Paraloidu B72 v toluenu. Pro adjustaci vějíře bylo vytvořené stupňovité lůžko z polypropylenové pěny umístěné do krabice z kartonu Klug.  

Restaurování fragmentů roušky a textilní korunky abatyše Judity Eibenštolerové z Eibenštolu. Restaurovaným předmětem byl archeologický soubor fragmentů roušky a textilní korunky abatyše Judity Eibenštolerové z Eibenštolu. Fragmenty, datované do roku 1600, byly nalezeny v hrobu abatyše v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě. Během textilně technologického průzkumu bylo zjištěno, že se jedná o několik druhů fragmentů tkanin s rozmanitými vazbami. U port textilní korunky bylo z důvodu degradace kovových nití přistoupeno pouze k čištění suchou cestou a jejímu vyrovnávání pomocí ultrazvukového zvlhčovače. Mokrá cesta čištění byla zvolena pro zbylé fragmenty, především tedy části roušky. Nakonec byla zhotovena vhodná adjustace a byly navrženy doporučené podmínky pro uložení a vystavení archeologického souboru.     

Předmětem rekonzervace je medailon s mosaznou obrubou a nekovovou výplní zavěšený na hedvábné stužce a provázku. Medailon je součástí pohřební výbavy svatojiřské abatyše Anny Mechtildy Schenweisové z Ecksteinu, doložené v úřadu v letech 1671-1691. V rámci restaurátorských prací byl proveden mikrobiologický průzkum, uměleckohistorický průzkum, technologický průzkum a následně rekonzervační zásah. Při průzkumu předmětu bylo zjištěno, že byl celý předmět v minulosti nevhodně konzervován ponorem do laku (identifikován pomocí IČ jako nitrát celulózy). Tento zásah znemožnil analýzu materiálového složení výplně medailonu, způsobil křehnutí hedvábné stužky, a tím její mechanické poškození, které vedlo k roztržení stužky na dvou místech. Z jednotlivých částí medailonu byl odstraněn lak pomocí acetonu, následovalo mechanické čištění obruby a výplně medailonu a mokré čištění hedvábné stužky a provázku. Trhliny na stužce byly zajištěny metodou podlepení tavným polyamidem na novou netkanou textilii. Závěrem byl medailon adjustován na podložku z Moltonu a vložen do krabice z lepenky s alkalickou rezervou.

Restaurování manipulu.  Restaurovaný předmět, s inventárním číslem H2 – 36632, je součástí sbírek Národního muzea. Manipul pochází ze zabaveného německého majetku v Miroticích roku 1946. Jedná se o předmět z 1. poloviny 19. st. Byl proveden umělecko-historický a textilně-technologický průzkum. Čištění bylo uskutečněno pomocí restaurátorského vysavače s regulovatelným odtahem přes síťku, stíráním pomocí PUR houbiček a pryže v tužce. Lokálně, pomocí ultrazvukového párového zvlhčovače, byl odstraněn přilepený papír. Na základě zkoušky stálobarevnosti bylo zvoleno čistit manipul  pomocí zvlhčených vatových tampónků a vatových tyčinek za současného vysoušení studeným proudem vzduchu. Byla provedena demontáž inventárního čísla, hnědé nitě, a demontáž světlomodré degradované tkaniny. Po vyčištění předmětu následovalo vyrovnávání – zatěžkáváním sklíčky a pomocí kovových závaží. Konsolidace byla zvolena kombinací podlepování polyamidovým práškem (Lascaux 5350) a šitých oprav (skeletáž, šitý sendvič, přišití zpět demontované tkaniny). Jako adjustace byla zvolena výroba krabice s víčkem z kartonu KLUG a ušití válečku z netkané textilie (Tyveku), vycpaného vatelínem.  

Predmetom mojej práce bolo reštaurovanie pánskej vesty, ktorá bola podľa karty datovaná na 18. storočie. Prostredníctvom umelecko – historického prieskumu bolo datovanie upresnené na prelom 18. a 19. storočia. Bol uskutočnený textilno – technologický prieskum pomocou optickej mikroskopii a vlákna boli identifikované na základe morfologických znakov. Vesta bola čistená pomocou múzejného vysávača s regulovateľným odsávaním cez sieťku. Následne bola uskutočnená skúška stálofarebnosti, ktorá preukázala nestálosť farbiva vyšívacích priadzí. Preto boli stieraním pomocou navlhčeného tampónu v destilovanej vode čistené len zadné diely, následne boli sušené studeným prúdom vzduchu. Poškodené časti vesty boli konsolidované pomocou šijacích techník alebo kombináciou podlepovania a šitia. Pre vestu bola na mieru vytvorená krabica z lepenky s alkalickou rezervou so zarážkami pre zamedzenie pohybu a vekom. Ďalej bola vytvorená vypchávka z nebielenej bavlny, ktorá bola vyplnená vatelínom.